„Nedělejte ze mě kverulanta, že nadávám na poměry u vás v Česku. Tak to není, ale své si říct můžu,“ sdělil ParlamentnímListům.cz na úvod Jaroslav Trombík, jenž farmaří nedaleko největšího města Nového Zélandu Aucklandu. O přímé volbě prezidenta ve vlasti ví, v tom, koho by volil, ale jasno nemá. Stejně se na volby prý vykašle.

Za letenku to nestojí

Postoj vlády k Čechům v zahraničí je prý přezíravý. Od roku 1989 se krajané dozvídají, že vláda dělá to, co si přeje většina občanů, ať už jde o nabývání občanství anebo volby v cizině. „Abych směl volit, musím se zaregistrovat na konsulátu v Sydney a letět tam z Aucklandu hodit lístek do schránky. Připadal bych si jako magor, platit za možnost volit prezidenta pět set dolarů a obětovat dva dny navíc, když podle nazírání většiny občanů vím, že by můj typ prozatím neprošel. Snad příští prezidentské volby budou vyspělejší, ale bude zázrak, jestli se jich dožiju,“ podotýká. Ostatně novozélandský dolar se pohybuje kolem šestnácti korun, takže oněch pět set dolarů je zhruba osm tisíc korun.

„Od mého útlého dětství byl prezident Tomáš Garrigue Masaryk nám mladé generaci vzorem. Jeho filosofické názory, jeho humanita a politická moudrost jsou pověstné. Proto mám při nynějším výběru kandidáta na příštího prezidenta problém. V Hovorech s Masarykem, které sepsal Karel Čapek je v odstavci úřad prezidenta uvedeno, že nejdůležitější je umět vybrat ty správné poradce, protože se na tyto místa hrne spousta dobrodruhů,“ vysvětluje s tím, že i současní kandidáti by si toho měli být vědomi.