Ale nová úprava má i své zastánce. „Zákon dopadl mnohem lépe, než jsem čekal, a příjemně mne překvapila rychlá shoda stran na zákoně jak v otázkách týkajících se financování stran, tak na vzniku a financování politických institutů nebo na novém nezávislém úřadu,“ řekl ParlamentnímListům.cz politolog Lukáš Jelínek. Novinkou je totiž zřízení nového úřadu se sídlem v Brně, který bude od příštího roku kontrolovat hospodaření všech politických subjektů. „Myslím, že Nejvyšší kontrolní úřad nemá kapacitu na to, aby zvládal kontrolovat politické strany, a spoléhat se na kontrolní výbor sněmovny také dost dobře nejde, protože už to, co v současnosti kontroluje, kontroluje podle mne spíš formálně a ne důsledně,“ míní Jelínek. Předpokládá, že instituce, která nově vznikne, bude bedlivá, přísná a velmi důsledná. „Bude také hodně záležet na tom, kým bude obsazena, ale myslím, si, že pokud se podaří její kontrolu učinit natolik renomovanou jako v případě Nejvyššího kontrolního úřadu v oblasti státních institucí, mohlo by to prospět čistotě financování stranického prostředí,“ věří politolog. Česká republika tak přestává být jedním z pěti států Evropské unie, ve kterém dosud neprobíhá nezávislá kontrola politického financování.

Ďábel se skrývá v detailech

Ale i tady platí, že ďábel se skrývá v detailech. Nově si totiž budou moci politické strany založit vlastní politický institut jako neziskovou organizaci, která bude mít nárok na příjem peněz ze státního rozpočtu, každý rok ve výši deseti procent z celkových příjmů strany za mandáty. Problémem je, že ne každá strana dosáhne na tyto peníze navíc. Právo na příspěvek budou mít jen ty politické strany, které měly v parlamentu svého zvoleného zástupce alespoň po dvě volební období. Petr Gazdík to vidí jako diskriminaci menších stran, politolog Lukáš Jelínek to naopak obhajuje. „Toto rozhodnutí zákonodárců chápu tak, že vnímají, že je tu spousta subjektů, které vylétnou a zazáří během jednoho volebního období jako třeba kdysi Věci veřejné, ale takových případů bychom našli mnohem víc, a o nichž se dá úspěšně pochybovat, že chtějí budovat svoji programatiku nebo ideovost stran,“ prohlásil s tím, že mnohdy jsou to populistické nebo extrémní strany na jedno použití. Proto si myslí, že takový test, aby se strana objevila podruhé ve volebním období v parlamentu a teprve pak mohla budovat stranický institut, je oprávněný. „Jinak by se z toho dal financovat stranický úspěch kterékoli rychlokvašené extrémistické strany, která po pár letech vypadne ze sněmovny, nebo se ještě během toho volebního období, kdy je ve sněmovně, rozštěpí,“ řekl. Nemyslí si, že by to bylo účelem ustanovení o politických institutech. Regulace politického provozu je podle politologa Lukáše Jelínka „jedna velká diskriminace“. „Je to jen otázka míry. A tohle je ještě z mého pohledu únosná míra. Když jsem si o tom povídal s politiky Strany zelených, nenesli to nijak zvlášť úporně,“ tvrdí, že ne všichni toto omezení považují za diskriminační.

Na politické instituty a firmy zřizované stranami kontrola nedosáhne