„Ze mě se stal hlavní antiislamista, ale to jsem neměla v úmyslu,“ uvedla na začátku svého vystoupení známá advokátka. „Jsem stižena svým povoláním a mám takovou obscesivní představu, že právo by se mělo dodržovat a že by jej měli dodržovat všichni. Říkám to pětadvacet let, a je to čím dál horší a horší. To, co mne na islámu v České republice mrzí úplně zásadně, je, že pomalu destruuje český právní řád. Díky tomu, že dostává jakési výjimky, že se po celé Evropě těch výjimek dožaduje, tak vlastně destruuje právní řád té které země a také destruuje stát.“

Jeden ze základních znaků státu podle Kláry Samkové je, že stát je jediným, kdo určuje, jaké zákony budou na jeho území platit. Je výlučným činitelem zákonů. Pouze ty zákony, které jsou přijaty zákonným způsobem, jsou platné. „A teď se tady dostáváme do situace, kdy začínají platit zákony, které daný stát nikdy neschválil anebo které dokonce jdou proti jeho zákonům. To znamená, že stát ztrácí svou výlučnou vlastnost, ztrácí moc nad svým územím a přestává být státem a začíná se stávat protektorátem. V tomto směru bychom mohli říkat, že třeba i EU je naším protektorem, ovšem my jsme se zřekli části té naší suverenity smlouvou; naposledy Lisabonskou smlouvou jsme delegovali část svých pravomocí,“ uvedla srovnání s EU Samková. 

I vrah má svá práva 

„Najednou se tu objevuje muslimská komunita, která říká – my jsme muslimové, pro nás toto neplatí, vy musíte respektovat naše zákony. To není nebezpečné kvůli islámu, ale kvůli státu. Islám totiž ve své podstatě není náboženství. Je to ideologie, ale především státoprávní uspořádání. V islámu je státní moc a získání státní moci naplněním islámu. Toto je válka právních systémů, které jsou navzájem naprosto neslučitelné. Já se zabývám lidskými právy, mám 14 rozhodnutí, která jsem vyhrála u Evropského soudu pro lidská práva,“ pochlubila se Samková. „To je opravdu hodně, mám řadu vyhraných stížností u Ústavního soudu a vím, co to jsou lidská práva. Jsou to rozhodně práva, v jejichž středu je jedinec, jeho dobro, jeho integrita, důstojnost a nezaměnitelná hodnota, která bez ohledu na to, jaký ten člověk je, mu automaticky náleží. Lidská práva jsou bezzásluhová. I ten poslední vrah má svá lidská práva bez ohledu na to, že vraždí, protože už jenom to, že je člověk, mu dává určité postavení, které mu nikdo nikdy nemůže v euroamerické civilizaci vzít. Ne tak islám. Tomu je tato doktrína nedotknutelnosti a hodnoty jedince naprosto cizí.“ 

Muslimské boty a cikánský manžel

„Z jakých jiných pozic máme k muslimům přistupovat než z křesťanských? Já říkám – z muslimských! Dokud si nestoupneme do jejich bot a nebudeme přemýšlet tím způsobem jako oni, tak dochází k fatální diskomunikaci, k absolutnímu míjení komunikačních platforem, protože naše jednání je dezinterpretováno muslimy jako něco zcela jiného. Samozřejmě se také může stát, že i my dezinterpretujeme jednání muslimů,“ pokračovala dále Samková. 

Poté zavzpomínala na své první manželství: „Já mám toto za sebou se svým prvním manželem, se kterým jsem byla vdaná sedmnáct let. To byl cikán z východoslovenské osady. My jsme si byli velmi dobře vědomi, že pocházíme z velmi rozdílných civilizačních okruhů a první tři roky našeho manželského soužití jsme na to dávali velmi pozor a říkali jsme: Co myslíš tím, když říkáš...? A neustále jsme si dělali jakési výkladové slovníky, co to je, když se řekne. S muslimy je to věc zcela neznámá a je neřešitelná z jednoho důvodu – oni nechtějí. My jsme pro ně podřadná rasa, někdo, kdo nepřijal islám; tím pádem oni nemají potřebu se s námi vůbec na ničem dohadovat. To je jako, když se dohaduji se svým psem. Je to naprosto stejné, protože my jim za to nestojíme. Podle islámu se každý člověk rodí jako muslim a tím, že od islámu odpadne, se už dopouští prvního hříchu; a když vyznávající muslim se zřekne své víry, tak mu hrozí trest smrti. To jsou věci, které si my jako křesťané neumíme ani představit, protože to je mimo náš rámec chápání a jednání.“ 

Osvětim jako memento 

„Jak to, že toto nikdo nevidí... vláda, EU, že nevidí toto obrovské nebezpečí?“ položila si otázku Samková a na ni si také odpověděla: „Musím říci, že nevidět věci tak, jak jsou, už máme jako evropská civilizace za sebou. Existuje jeden psychologický pojem. A ten se jmenuje kognitivní disonance. Mozek pracuje určitým způsobem a zevšeobecňuje. Vychází z určitých zkušeností a jedna z nich je, že když máte jednu informaci, která je zcela odlišná od všeho ostatního, tak ji vyloučíte jako chybovou. Problém je, že se často stává, že to, co vyloučíte jako chybu, ve skutečnosti chyba není. Přesně toto se stalo za druhé světové války, kdy americká vláda měla fotografie koncentračního tábora v Osvětimi. Viděli vlaky s těmi lidmi, které tam jely; viděli, ale říkali – to přece není možné, aby tak kulturní národ, jako jsou Němci, dělal masové vyhlazovací pece. Přece národ Goetha, Wagnera, Humboldta se nemůže snížit k něčemu takovému, to není možné. A vyloučili tuto informaci jako nepravdivou; a i když měli svědectví lidí, kterým se podařilo z Osvětimi utéci, a byli lidé, kteří prosili, aby udělali kobercové nálety minimálně na železniční tratě k Osvětimi, tak to americká vláda vyloučila, protože řekla – to není možné, aby byla páchána takováto genocida Němci. Ta kognitivní disonance zafungovala a přinesla výsledek několika milionů naprosto zbytečně utracených životů v Osvětimi. Jsem přesvědčena, že to funguje u představitelů EU a evropských států, kteří si říkají – to přece není možné, aby muslimové mysleli vážně, že nás chtějí vyhladit, že chtějí, aby tu fungovalo právo šaría. Vůbec si nejsou schopni uvědomit, že to prostě muslimové fakt vážně myslí,“ pokračovala dále Samková.