„Můj pohled do budoucnosti je takový, že čím bude hůř, tím lépe pro mě. Sebereme důchody, skápne víc důchodců, sebereme potřebným sociální dávky, lidi budou umírat dřív, takže jakákoliv restrikce umožní hrobníkovým dětem platit vyšší školné. To je samozřejmě černý humor, ale má to logiku,“ říká nejznámější hrobník v republice David Stejskal. V roce 2010 spoluzakládal Cech hrobnický a je autorizovanou osobou, která může zkoušet nové zájemce o tuto profesi. Jeho náhled na politické klima v zemi je ovlivněn právě jeho profesí.
Pohřbím stejně komunistu i člena ODS
„O politiku se moc nezajímám, protože profese hrobníka je nad ní. Pohřbím komunistu se stejnou pietou jako občanského demokrata. Tak to má být. V tomto státě nicméně nyní není, co chválit. Tak budu citovat. První citát je od právníka, co mi kdysi dělal šéfa. Řekl, že jediná strana, co by v tomto státě udělala pořádek, je Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP). Krátce na to jsem mluvil s vysokoškolským profesorem, jemuž před hřbitovem právě vykradli auto, a ten naštvaně zvolal: Adolfe, vrať se, vše odpuštěno,“ podotýká dost politicky nekorektně.
Osobně je politickým zaměřením roajalista. „Pro mě je demokracie stejně k ničemu jako socialismus a další režimy. Za užitečný považuji osvícený absolutismus. Rád bych v čele viděl třeba někoho z rodu Šternberků. Ten rod se nikdy svým zásadám nezpronevěřil. Člověk těchto kvalit by uzenáče, co přišli z východu, západu či jihu, na začátku měli trabant a garsonku v paneláku, ale nyní jezdí v BMW do vily v Řevnicích, umravnil. Pravda, u nás je nástupcem trůnu Habsburk. I on by byl podle mě lepší než současní mocipáni a zajistil pořádek. Za něj by si šestákový obvoďák David Rath tolik nenahrabal,“ míní.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský