Je to už více než půl roku, co jste zásadním způsobem vystoupil v televizi na podporu uprchlíků. Jednoduše řečeno... Jak se vám teď žije? Co se ve vašem životě změnilo? Poznávají vás lidé na ulici a oslovují vás? 

Tuto situaci jsem už jednou zažil. A to v roce 1999, když jsem na protest proti stavbě rasově segregační zdi v Ústí nad Labem přeřízl maketu české vlajky a každou půlku jsem umístil na jednu stranu zdi. Když se tam místní čeští již tenkrát fašizující „vlastenci“ chtěli oddělit zdí od rovnoprávných občanů tohoto státu, jimiž jsou Romové, tak si musí rozdělit i státní symbol, že? Jelikož se to protáhlo všemi českými médii, tak mě chtěli zabít obránci našeho „národa“ v jakékoliv hospodě, do které jsem vlezl. Viz: https://www.youtube.com/watch?v=1_g8lHleC_g

Takže nic nového. Už v té době jsem si vytvořil alergii k pseudovědeckým termínům, jakým je název „národ“. Každý rozumný člověk přece ví, že „národy“ jsou uměle vytvořené historické konstrukty, které vznikly v nedávné době, kdy se v Evropě lidé snažili sjednocovat pod vlajku vymyšlených dávných původů. V naší kotlině se konstruovaly mýty o jakýchsi praotcích Češích následovaných Libušemi, Přemysly oráči, ve skrytu naši „obrozenci“ padělali „pradávné“ rukopisy, které pak vtipně nechali „nalézt“. Jak museli být už tenkrát překvapeni Romové, že, ač tu s nimi na tomto etnicky rozmanitém území pobývali již skoro tisíc let, najednou nebyli zahrnuti do onoho uměle a trapně hystericky vytvořeného „národa“. Národa, který vyškrtl romštinu a ostatně i němčinu a další jazyky z „českého“ prostoru. A tato metoda tvorby národa stylem napřed vystřelím šíp, a kam se zabodne, tam namaluji „vědecky“ podložený terč se zintenzivnila ještě víc po rozdělení Československa. Je zajímavé poslouchat záznamy projevů politiků za „totality“. Nemohli si dovolit říkat „náš národ“, neboť by to vždy rozčílilo ten druhý. Říkali něco jako „lidé naší země“ a podobně, což bylo rozumnější. 

Já jsem se po svých cestách světem stal internacionalistou, který nesnáší, když si někdo lidská práva naráží jen na své kopyto. Včera jsem kráčel po Plzni se svoji dceruškou a náhle z jakési hospody vyběhli dva „národovečtí vlastenci“ a začali na mě řvát: „Kohoute, jsi zbabělec, bereš si s sebou dítě, abychom ti nemohli rozbít hubu.“ Opět se mi zvedl z českých „vlastenců“ žaludek. 

Ostatně je někdy zajímavé studovat místní vlasteneckou psychiku na psaníčkách, která dostávám denně ve virtuálním prostoru.