„Ty počty žen na ulicích, myslím, že se budou dále zvyšovat i vlivem sociálních reforem. Podílí se na tom zvyšování nájmů, stagnace důchodů, situace žen samoživitelek, feminizace chudoby,“ upozornila ParlamentníListy.cz Radka Hetmánková z neziskové organizace Jako doma, zaměřené svojí činností právě na ženy. Ty se ocitají totiž v posledních letech také stále častěji bez domova, ovšem na ulicích nejsou vidět, poněvadž se za svůj stav stydí více než muži, a proto využívají všech možných způsobů, jak dopady tvrdého pobytu na ulici alespoň o něco zmírnit. Kolik jich tedy bez domova v Česku aktuálně žije, není možné přesně spočítat.           

Jde přitom o ženy, které jsou finančně závislé na svých partnerech, možná zažily domácí násilí nebo přišly kvůli věku o práci. I to jsou důvody, které vedou ke ztrátě domova. Statistiky hovoří o tom, že v roce 2011 bylo u nás 2473 žen bez domova. Aktuálnější čísla zatím nevyšla. Je proto třeba vzít v úvahu, že počty v posledním období narůstají, a také to, že tisíce dalších žen ohrožuje takzvané skryté bezdomovectví. Co to znamená?

Oddálení tvrdého dopadu na ulici tím, že bydlí například u přátel, rodinných příslušníků, na ubytovnách. Podle odhadu organizace Jako doma je v celém Česku zřejmě až pět tisíc žen, které od úplné ztráty domova dělí skutečně jen pomyslný malý krok.

Když se na nás ženy i muži obrátí, pomoc nabídneme

Ludmila Tomešová z pražského Centra sociálních služeb, pod které patří několik azylových zařízení včetně toho určeného ženám, narůstající trend lidí bez domova potvrzuje. Přesto brzdí myšlenky na to, že by jich přibývalo raketově.

„Nabízíme pomoc stejně mužům i ženám, a to jak těm s dětmi, tak bezdětným. Pokud se na sociální odbor obrátí s prosbou o pomoc při řešení jejich situace, pomáháme bez ohledu na pohlaví. A nutno dodat, že vzhledem k zákonu o sociálních službách jsme schopni a povinni pomoci nejen lidem majícím  trvalé bydliště na území Prahy, ale i těm, co pocházejí ze zemí Evropské unie. Ovšem ti lidé musí sami vyvinout úsilí, které my jim pomáháme nasměrovat,“ řekla ParlamentnímListům.cz Tomešová, zástupkyně ředitele Centra sociálních služeb v Praze.

Stupňů pomoci je několik. Důležitá je vůle

V praxi to znamená, že člověk, který přijde o domov a požádá o pomoc, prochází několika stupni pomoci. V prvním momentě dostane ubytování spíše formou přístřeší v nějakém nízkoprahovém zařízení – například na lodi Hermes. Jedná se pouze o přespání na jednu noc. Poté následuje možnost, hovoříme-li o ženách (muži jsou na jiných místech) – ubytování v azylovém domě v Modřanech. „Zde je kapacita 25 lůžek, v zimě je vyšší zájem, ale vždy jsou plně vytížená. Za jeden den ubytování zaplatí zdejší klientky 60 korun. Bydlet v azylovém domě mohou jen měsíc, na žádost jim může být tento pobyt prodloužen ještě maximálně dvakrát. Poté přecházejí ty, co mají zájem řešit svoji situaci, do dalších návazných služeb – tedy do azylového domu vyššího stupně, v kterém mohou žít až jeden rok. To je ale podmíněno tím, že skutečně aktivně problémy, které je dohnaly k tomu, že se ocitly bez domova, řeší. Většina těchto lidí si musí vyřídit doklady, hledat práci, řešit dluhy a exekuce, které jsou na ně uvaleny. Mnozí to přitom považují za zbytečné a vůbec nechápou, že bez toho normálním životem fungovat nelze,“ pokračovala dále Tomešová. Přesná čísla toho, kolika lidem se podaří návrat do normálního života, uvést ale nechtěla.