Nedávné televizní vystoupení Věry Jourové, které následovalo krátce poté, co řecký eurokomisař Dimitris Avramopoulos pohrozil zemím, které nepřijímaly nebo přestaly přijímat uprchlíky, že pokud do měsíce nesjednají nápravu, podá na ně Evropská komise žalobu k Evropskému soudu, vyvolalo značnou pozornost. Jednak kvůli české zástupkyni v Evropské komisi, které mnozí vyčítají, že místo hájení zájmů vlastní země upřednostňuje ty eurounijní, ale i kvůli tomu, jak odpálila dotaz europoslance Petra Macha, svého protějšku ve studiu. Předseda Svobodných po ní chtěl ve studiu ČT24 vědět, jak se v této věci zachovala, zda hlasovala pro podání žaloby proti Maďarsku, Slovensku, ale i České republice, pokud se nepolepší:

„Můžete říci, jak jste hlasovala v Komisi? – Tam se nehlasuje. – V komisi se nehlasuje? – Ne, ale já jsem vyjádřila svůj konzistentní názor. – Jak se tedy stane, že vznikne návrh Komise, když nehlasujete? Kdo ho určí, jenom předseda Juncker? – Je tam o tom debata … Je tam o tom debata, on se zeptá, jestli je někdo proti, a když není nikdo proti, tak on zapíše, že byli všichni pro, takže se tam mlčí … Řekneme svůj názor, já jsem dlouhodobě prakticky jediná, která upozorňuje na to, že ta kvóta není z mnoha důvodů dobré řešení. – Ale nepostavila jste se proti. Prostě oni to podali jako návrh Komise, jako kdyby to tam bylo odhlasováno.“

Vystoupení v České televizi Jourové velkou popularitu nepřinese

„Paní Jourová otázkou na hlasování zaskočená nebyla, hned to panu Machovi vpálila v tom smyslu, že neví, jak to v Evropské komisi chodí, a tím hned přešla do protiútoku. Vystupuje přesvědčivě, suverénně a kope spíš za Evropskou unii. Konec konců je od ní placená a pochopitelně, jestliže je eurokomisařka, tak je pod silným tlakem celé té mašinérie, celého toho velkého Bruselu a české zájmy v Komisi je těžké nějak chránit. Kdyby vystupovala razantně jako pan Mach, tak by ji ta administrativa brzy odvolala. Toto vystoupení jí zrovna velkou popularitu nepřinese, ale asi nemůže nic jiného říkat. Je v Evropské unii, je její komisařka, je placena Evropskou unií. Ale jinak Česku ostudu v Bruselu nedělá, to snad mohl dělat Špidla, ale ona ne,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální expert Jiří Mikeš.

Před domácí veřejností je česká eurokomisařka ve schizofrenní situaci. „V České televizi nemůže hovořit tak, jak by mluvila v Bruselu. Pochopitelně to musí podat jinak. Ví, že nemůže před českými diváky zase moc hrát evropskou kartu, ale de facto ji hraje. Těm, kdo jsou součástí té evropské mašinérie, té ohromné byrokracie, jde hlavně o to, aby tam co nejdéle zůstali a dostávali prebendy. A tak se musí chovat evropsky, tedy nadnárodně. A když ten nadnárodní člověk přijde do své země a sledují ho ti, co ho tam poslali, tak nemůže být před nimi pochopitelně proevropsky razantní. Pan Mach svým podivením nad tím, že v Komisi nehlasují, upevnil v lidech představu Bruselu jako ohromného molocha, těch tisíců úředníků, tisíce překladatelů a stupidních návrhů,“ dodává lektor mediálních studií na VŠE Jiří Mikeš.

V Evropské komisi už se předjednané materiály jen odkývou

Věra Jourová by se proti kritice valící se na ni za „evropské“ místo českých postojů mohla hájit upozorněním na to, že Evropská komise, jejíž členkou se stala, je nadnárodní orgán Evropské unie, nezávislý na členských státech a hájící zájmy Unie. Úkolem Komise je dbát na dodržování zakládajících smluv Evropské unie, podává žaloby v případě zjištěného porušení a důležitou pravomocí je účast na tvorbě legislativy. „Komisař by k těm záležitostem měl přistupovat věcně. Vždy zůstane Čechem, Slovákem, nebo Maďarem, ale všechna ta řešení jsou spíš na odborné bázi, není to na bázi toho, že by tam ten člověk hájil svoji zemi, protože to by Malta a Kypr byly vždy přehlasovány,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz europoslanec Tomáš Zdechovský. Tvrzení Věry Jourové, že se v EK nehlasuje, které překvapilo i europoslance Petra Macha, nevypadalo přesvědčivě, ale opravdu to v ní tak chodí.

V roce 2004 byl více než půl roku členem Evropské komise vedené Romanem Prodim nynější místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička. „Nejsem členem Junckerovy Komise a každá Komise to má jinak Za Prodiho jsme hlasovali zcela výjimečně a můj předpoklad je, že i v této Komisi je hlasování zcela výjimečnou záležitostí. Většinou se ta Komise, to kolegium snaží dospět k dohodě, respektive většina záležitostí, které se projednávají v Komisi, už jsou rozhodnuty. Nad materiály, které tam přijdou a jsou předmětem jednání, už došlo předem k dohodě, takže na Komisi se už většinou neprojednávají a jsou přijímány per rollam,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz europoslanec Pavel Telička.

Záleží na komisaři, zda dokáže pro svou věc získat nerozhodné kolegy

Přehled o fungování Evropské komise má i europoslanec Tomáš Zdechovský. „Rozhoduje se tam tak, že se většinou dojedná majorita. A když je vidět, že je majorita, tak se nemusí hlasovat. Není to o tom, že by se počítaly hlasy, ale dopředu jsou známy pozice komisařů na základě toho, že ji ten komisař řekne. Když by to vypadalo, že to bude rozdělené na dva tábory, třeba dvě třetiny proti třetině, nebo 60 procent proti čtyřiceti, tak se návrh pozdrží a přeloží se na další jednání. Hledá se opravdu co největší shoda. Může se stát, že i tak někdy jeden dva komisaři nesouhlasí, a ti jsou pak tedy tou většinou přehlasováni. To přehlasování znamená, že musí všichni vzít v potaz dominantní názor, ale je to málokdy. Jinak se o věcech diskutuje a hledá se kompromis až do poslední chvíle,“ upozorňuje Tomáš Zdechovský.