„Tento fakt už nelze naštěstí zpochybnit, máme dostatek historických podkladů pro toto tvrzení. Při osvobození Karlových Varů sehrála totiž hlavní roli hrstka českých hrdinů, zakládajících členů Českého národního výboru, kteří promyšlenou akcí převzali správu města do svých rukou,“ řekl ParlamentnímListům.cz Milan Augustin, ředitel Státní okresního archivu v Karlových Varech.

Očitá svědectví statečných Čechů

Já sama jsem měla to štěstí, že jsem v květnu 1990 vůbec jako první novinář mohla zveřejnit očitá svědectví dvou, tehdy ještě žijících členů Českého národního výboru, Aloise Kačeny a Jaromíra Kytýře, kteří mi podrobně popsali, jak vypadal konec války v Karlových Varech a jak se ve skutečnosti odehrálo ono léta sofistikovaně zkreslované „osvobození“ města.

„Bylo nás tady pár Čechů. Sotva několik desítek. Všichni už jsme, stejně jako Němci tušili, že válka spěje ke konci. Bylo načase, Karlovy Vary byly plné nemocných, byla tu dislokována berlínská nemocnice, a především docházelo jídlo. Informace o událostech kolem jsme získávali z vysílání rozhlasu, spojení s Prahou zajišťoval statečný Robert Kneifl. Jezdil na kole, bez ohledu na všechna nebezpečí. Zásadní obrat v naší ilegální činnosti nastal v okamžiku, kdy se mezi námi objevil Stanislav Segmüller. Měl už naprosto jasnou představu o tom, co bychom měli udělat.“

Odvážné ultimátum

Oba čilí staříci pak popisovali, s ohromující pamětí, co se dále odehrávalo. Využili přítomnosti německých obyvatel Varů a začali přes ně obezřetně vyjednávat s tehdejším velením NSDAP ve městě, a dokonce mu předložili odvážné ultimátum s návrhem dalšího řešení situace. Z jejich svědectví mimo jiné plyne, že si konec války přáli nejen oni, ale také karlovarští Němci a obě strany si pomáhaly. Všichni přitom riskovali zatčení gestapem. Odvážná trojice se však nenechala ničím zviklat a netrpělivě se vydala již  7. května naproti americké armádě. Narazili na ně kousek za městem, před Loktem. Tam už vládla mírová atmosféra, vojáci prý dokonce hráli na zdejším náměstí volejbal.