Hájek připomněl, že v knížce řekl, že je doložitelné, že Václav Havel měl jednak vnitropoliticky svoji koncepci socialismu s lidskou tváří, nikoli kapitalismus, a na druhé straně stály jeho ambice mezinárodní, světové.

„On byl prostě vybrán, aby se stal tváří pádu bipolárního systému. Byl vybrán, aby se stal symbolem mystifikace o spontánní revoluci proti komunismu ve východoevropských zemích, kterou v očích západní veřejnosti vedl. Tuto svou absurdní roli brzy pochopil a rozehrál ji. Zpočátku snad i lehce oponoval, třeba když chtěl zrušení obou vojenských paktů, jak Varšavské smlouvy, tak NATO. Bylo mu však řečeno, že tudy cesta nevede. Pokud se chce stát tím, kým se nakonec stal, tak musí hrát podle předepsaných not. Byl posedlý svou světovostí - jako autor i jako politik. V obojím byl přitom slabý průměr,“ řekl v rozhovoru Hájek.

Havel byl odpůrcem demokracie

„Postupně se z toho zdánlivého pacifisty stal jestřáb, který klidně označil brutální a nelidské bombardování země spřáteleného srbského slovanského národa za humanitární pomoc. To prohlásil na adresu národa, ke kterému máme zásadní historické vazby a za mnohé mu vděčíme. Ať již vzpomínáme na rok 1938 nebo 1968. Jediní, kdo se nás skutečně zastali, byli právě Srbové. Jenže to mu bylo zcela jedno. Hrál za ty, kdo z něj dělali planetární hvězdu první velikosti. Tak se chtěl vidět,“ dodal Hájek.

Podle Hájka byl Václav Havel především zásadním odpůrcem demokracie: „Byl přesvědčen, tak jako většina levičáckých neomarxistických elit, že ví lépe než ten hloupý lid, co je pro všechny dobré. Bylo mu vlastní elitářské přesvědčení, že především intelektuálové a umělci, sami sebou vyvolení, mají říci tomu hloupému lidu, jaká je jeho správná budoucnost. Proto začal vtahovat tyto všechny lidi a skupiny do politiky a nazval je občanskou společností. Což je slavné slovo nic neznamenající, neboť občanskou společností jsou všichni občané. On tím ale myslel relativně malé nátlakové skupiny s obrovským mediálním prostorem a vlivem. Nevolení vyvolení.“

Václav Havel se nikdy nestavěl proti sovětskému socialismu jako takovému

„Václav Havel se nikdy nestavěl proti sovětskému socialismu jako takovému. Všechny dokumenty Charty 77 byly variací jeho dopisu G. Husákovi. Byl upřímně přesvědčen, že totalitní systém je nutno pouze zdokonalit, vylepšit, demokratizovat, učinit ho ,lidštějším', otevřenějším, prostě bližším ,západním normám' - a připravit jej tak ke konvergenci, nikoli odstranit. O kapitalismu se nikdy ani slovem nezmínil, ne z nějakých taktických důvodů, ale prostě proto, že kapitalismus s potenciálem pro demokratické střetávání různých konkrétních zájmů opravdu nikdy nechtěl,” píše ve své knize Hájek.