Hájek připomněl, že v knížce řekl, že je doložitelné, že Václav Havel měl jednak vnitropoliticky svoji koncepci socialismu s lidskou tváří, nikoli kapitalismus, a na druhé straně stály jeho ambice mezinárodní, světové.

„On byl prostě vybrán, aby se stal tváří pádu bipolárního systému. Byl vybrán, aby se stal symbolem mystifikace o spontánní revoluci proti komunismu ve východoevropských zemích, kterou v očích západní veřejnosti vedl. Tuto svou absurdní roli brzy pochopil a rozehrál ji. Zpočátku snad i lehce oponoval, třeba když chtěl zrušení obou vojenských paktů, jak Varšavské smlouvy, tak NATO. Bylo mu však řečeno, že tudy cesta nevede. Pokud se chce stát tím, kým se nakonec stal, tak musí hrát podle předepsaných not. Byl posedlý svou světovostí - jako autor i jako politik. V obojím byl přitom slabý průměr,“ řekl v rozhovoru Hájek.

Havel byl odpůrcem demokracie

„Postupně se z toho zdánlivého pacifisty stal jestřáb, který klidně označil brutální a nelidské bombardování země spřáteleného srbského slovanského národa za humanitární pomoc. To prohlásil na adresu národa, ke kterému máme zásadní historické vazby a za mnohé mu vděčíme. Ať již vzpomínáme na rok 1938 nebo 1968. Jediní, kdo se nás skutečně zastali, byli právě Srbové. Jenže to mu bylo zcela jedno. Hrál za ty, kdo z něj dělali planetární hvězdu první velikosti. Tak se chtěl vidět,“ dodal Hájek.

Podle Hájka byl Václav Havel především zásadním odpůrcem demokracie: „Byl přesvědčen, tak jako většina levičáckých neomarxistických elit, že ví lépe než ten hloupý lid, co je pro všechny dobré. Bylo mu vlastní elitářské přesvědčení, že především intelektuálové a umělci, sami sebou vyvolení, mají říci tomu hloupému lidu, jaká je jeho správná budoucnost. Proto začal vtahovat tyto všechny lidi a skupiny do politiky a nazval je občanskou společností. Což je slavné slovo nic neznamenající, neboť občanskou společností jsou všichni občané. On tím ale myslel relativně malé nátlakové skupiny s obrovským mediálním prostorem a vlivem. Nevolení vyvolení.“

Václav Havel se nikdy nestavěl proti sovětskému socialismu jako takovému

„Václav Havel se nikdy nestavěl proti sovětskému socialismu jako takovému. Všechny dokumenty Charty 77 byly variací jeho dopisu G. Husákovi. Byl upřímně přesvědčen, že totalitní systém je nutno pouze zdokonalit, vylepšit, demokratizovat, učinit ho ,lidštějším', otevřenějším, prostě bližším ,západním normám' - a připravit jej tak ke konvergenci, nikoli odstranit. O kapitalismu se nikdy ani slovem nezmínil, ne z nějakých taktických důvodů, ale prostě proto, že kapitalismus s potenciálem pro demokratické střetávání různých konkrétních zájmů opravdu nikdy nechtěl,” píše ve své knize Hájek.

„Již uprostřed normalizačních sedmdesátých let označuje Havel demokratické tradice za ´vyprázdněný balast´. Nebojuje proti totalitnímu systému jako takovému, nemá nic proti socialismu, navrhuje pouze jeho vylepšení. Je stejně tak proti komunismu jako proti kapitalismu. Od západních revolucionářů z konce šedesátých let - marxistů, trockistů, maoistů a dalších radikálů - se odlišuje tím, že do protidemokratického ´Molotovova koktejlu´ přimíchává novou kvalitu: Je prorokem s nadpozemskou inspirací. O jejím původu sice neříká nic konkrétního, jisté však je, že jím není křesťanský Bůh,” rozvíjí Hájek dále svou tezi.

Klaus proti Havlovu fašismu

Proti tomu stála podle Hájka koncepce klausovská, která říká, že jedinou cestou, jak zjistit a zajistit, co si lidé skutečně přejí, jsou svobodné volby a z nich vzešlá politická reprezentace. „Pokud lidé mohou svobodně volit, ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě nakonec vždy zvolí správně – protože autenticky. Byť s mnoha zákrutami, omyly a dokonce i slepými cestami. Tomu se říká demokracie. Zatímco Havlova koncepce takzvané občanské společnost – respektive korporativistického státu – je v zásadě modernizovaným opisem fašismu z předválečné Itálie,“ říká Hájek.

„Václav Havel byl teoretický moralista, který ve svém osobním životě ani v bojích s politickými konkurenty si rozhodně nepotrpěl na morální skrupule, současně také apoštol svobody a demokracie, jehož politická koncepce přitom otevřeně mířila k fašistickému korporativistickému státu tzv. občanské společnosti,“ napsal Hájek ve své poslední knize.

Evropská unie je především nedemokratická

Podle bývalého Klausova vicekancléře je Evropská unie, kterou v minulosti nazval podobně jako Margaret Thatcherová Čtvrtou říší, především nedemokratická a jsou v ní i fašistické tendence. EU vzala podle něho historickým státům tímto nelegitimním způsobem významnou část jejich suverenity.

„Občané nejsou pány svých osudů, svých zákonů. Ano, v EU mají silný vliv korporace včetně oné havlistické občanské společnosti. Tak vznešeně se nazývají například politické homosexuální, genderové či zelené lobby a mnoho dalších skupin, které nemají už vůbec žádnou demokratickou legitimitu. Přesto jejich zájmy se mění v zákony jako na běžícím pásu. Takto plíživě se mění demokracie v totalitu,“ varoval Hájek.