„Skutečnost je daleko střízlivější a věcnější, než emotivní komentáře,“ vysvětluje tajemník arcibiskupa Dominika Duky, otec Milan Badal pro ParlamentniListy.cz. Otec Badal se rozhodl vyjádřit k pozvání papeže prezidentem k návštěvě České republiky, které vyvolalo spoustu komentářů. „Obávám se, že řada z nich vychází z určité neznalosti problematiky a ignorování předchozích snah prezidenta i dalších vysokých činitelů, které s pozváním souvisejí,“ podotýká Badal.
Ve svém vyjádření popisuje, že přijíždí-li papež do kterékoliv země, přijíždí nejen jako „šéf“ katolíků po celém světě, ale také v neodmyslitelné roli hlavy státu Vatikán. Dodržet je proto nutné veškeré náležitostí. „Pokud tedy dostane pozvání například od místních biskupů, není to tak, že by biskupové napsali dopis, nalepili na něj známku a hodili do schránky s adresou ‚Svatý Otec, Vatikán‘.“ Zároveň konstatuje: „Součástí pozvání musí být vždy ovšem zároveň pozvání od hlavy státu, jejíž biskupové papeže zvou. V tom tedy prezidentská kancelář pouze dostála předepsanému protokolu.“

Milan Badal: Těžko jde o „předvolební agitaci“. Svatý otec byl pozván několikrát

Otec Badal připomíná, že o návštěvě se mluví již řadu let: „Tedy těžko jde o ‚předvolební agitaci‘. Svatý otec byl pozván několikrát, dokonce několikrát návštěvu v obecném smyslu slíbil. Je jasné, že vzhledem ke své vytíženosti, věku a zdraví dává přednost těm návštěvám, která zároveň mají nějaký symbolický význam.“ Podle něj svědčí opakované pozvání spíš o vytrvalém zájmu na takovéto návštěvě. „Proto ono poslední setkání je zarámováno připomínkou lidických událostí,“ dodává tajemník arcibiskupa, který dává vše i do souvislosti s ohlasem lidické tragédie v Latinské Americe, odkud papež František pochází. „Svatého otce, kterému záleží na dětech, na zamezení jejich utrpení, který bojuje proti zneužívání dětí, by právě toto téma mohlo oslovit. V dopise je zdůrazněno, že nejde jen historické výročí události, ale také o varování v současnosti. Hovoří se v něm o utrpení matek odloučených od svých dětí v důsledku válečných konfliktů. Připomíná ovšem i návštěvu německého prezidenta Gaucka a tedy motiv smíření, odpuštění a naděje,“ píše Badal.

Kněz Tomáš Halík doufá, že papež pozvání od Zemana nepřijme

Prezident Miloš Zeman v pozvání uvedl: „Letos si připomeneme 75. výročí tragické události, která dodnes vzbuzuje v našich srdcích smutek a bolest ze smrtí a utrpení nevinných, ale také odpor ke zvůli, krutosti a nemilosrdnosti“ a v dopise popsal lidickou tragédii.

Podle známého katolického kněze, teologa a držitele prestižní Templetonovy ceny Tomáše Halíka by ale papež František raději neměl toto pozvání akceptovat. „Jsem hluboce přesvědčen, že by papež rozhodně toto pozvání přijmout neměl, a doufám, že ho nepřijme,“ sdělil Halík ČTK. „Bylo by to o to trapnější, že mezi solidárním postojem papeže Františka k obětem současných válek a mezi populistickým postojem Miloše Zemana je naprostý morální protiklad,“ doplnil teolog. Toto jeho vyjádření pak ostře komentoval mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, když zmínil: „Páter Halík by už opravdu měl přestat naslouchat hlasům z pekla.“

Tomáš Halík se obává, že by mohlo dojít ke zneužití případné návštěvy k jinému pojetí než je ryze duchovní událost: „Věřím, že i biskupská konference, pražská nunciatura a papežovi poradci si jsou vědomi toho, že první návštěva papeže Františka by měla být důkladně připravena jako duchovní a pastorační událost a neměla by se zvrhnout v prvoplánově zneužitelnou politickou agitku,“ uvedl pro ČTK.

Zatím posledním papežem, který Česko navštívil, byl Františkův předchůdce Benedikt XVI. v roce 2009. Před Benediktem byl v Česku v roce 1997 papež Jan Pavel II.

Vyjádření otce Milana Badala pro ParlamentniListy.cz v plném znění:

Může papež přijet do České republiky?

Pozvání papeže prezidentem republiky k návštěvě ČR, zveřejněné minulý týden prezidentskou kanceláří a akcentující výročí lidické tragédie vyvolalo mnohé komentáře. Obávám se, že řada z nich vychází z určité neznalosti problematiky a ignorování předchozích snah prezidenta i dalších vysokých činitelů, které s pozváním souvisejí.
Skutečnost je daleko střízlivější a věcnější, než emotivní komentáře. Přijíždí-li papež do kterékoliv země, přijíždí tam nejen jako „šéf“ katolíků na celém světě, ale také v neodmyslitelné roli hlavy státu Vatikán. Pokud tedy dostane pozvání například od místních biskupů, není to tak, že by biskupové napsali dopis, nalepili na něj známku a hodili do schránky s adresou „Svatý Otec, Vatikán“. Je nezbytně nutné, aby toto své pozvání poslali přes vyslanectví, tedy tzv. nunciaturu, která je doručí diplomatickou poštou a opatří vlastním dobrozdáním, tedy doporučením k návštěvě. Vatikánské úřady pozvání prozkoumají, napíší posudky a nechají v posledku na samotném Svatém Otci, zda pozvání přijme a začnou pracovat na přípravě návštěvy v součinnosti se stranou, která zve. Součástí pozvání musí být vždy ovšem zároveň pozvání od hlavy státu, jejíž biskupové papeže zvou. V tom tedy prezidentská kancelář pouze dostála předepsanému protokolu.
Druhou záležitostí je načasování návštěvy. Mluví se o ní již řadu let, tedy těžko jde o „předvolební agitaci“. Svatý Otec byl pozván několikrát, dokonce několikrát návštěvu v obecném smyslu slíbil. Je jasné, že vzhledem ke své vytíženosti, věku a zdraví dává přednost těm návštěvám, která zároveň mají nějaké symbolický význam. Pokud je mi známo, eventuální návštěva na moravském Velehradě, byť krátká, byla koncipována jako setkání východních a západních představitelů Církve. K jednomu z důležitých setkání takto zaměřených pak došlo na Kubě, na letišti, kde se papež při své návštěvě setkal s moskevským patriarchou Kyrilem. Opakované pozvání ze strany našich státních představitelů tedy svědčí spíše o jejich vytrvalém zájmu na takovéto návštěvě. Proto ono poslední setkání je zarámováno připomínkou lidických událostí.
Ten, kdo by si dal trochu práce s poznáním poměrů v Latinské Americe, odkud nynější papež František pochází, by asi zjistil docela snadno, že lidická tragédie právě v této části světa měla veliký ohlas. Podobně, jako je tam naším „velvyslancem“ oblíbené pražské Jezulátko, nese tam velký počet dětí, dnes už dospělých, jméno Lidice. Dokonce i jeden z tamních biskupů má druhé jméno „Beneš“. Svatého Otce, kterému záleží na dětech, na zamezení jejich utrpení, který bojuje proti zneužívání dětí, by právě toto téma mohlo oslovit. V dopise je zdůrazněno, že nejde jen historické výročí události, ale také o varování v současnosti. Hovoří se v něm o utrpení matek odloučených od svých dětí v důsledku válečných konfliktů. Připomíná ovšem i návštěvu německého prezidenta Gaucka a tedy motiv smíření, odpuštění a naděje.
Protože tedy jde o po několik let opakované pozvání k návštěvě, o připomínku utrpení dětí a jejich rodičů, soudím, že jen člověk jednostranně zaměřený a ideologicky zaslepený může takové pozvání kritizovat a podsouvat mu nějaké postranní motivy.

Milan Badal