Čeští důchodci zažívají těžké časy. „Starší generace je zvyklá se uskromňovat, ti lidé nemají vysoké nároky, většinu života prožili v socialismu, někteří se narodili ještě za války,“ říká pro ParlamentníListy.cz sociální pracovnice Milena Černá z neziskové organizace Naděje. „Šetří, kde se dá, ale stejně to nestačí. Snažíme se jim v rámci našich kompetencí pomoct, materiálně, psychicky a radou, hodně teď řešíme problémy seniorů v dluhových poradnách, neboť hodně seniorů se bohužel i zadlužuje,“ popisuje nepříjemnou životní situaci tisíců českých důchodců.

Podle ní hraje velkou roli i stud: „Lidé se stydí o své situaci mluvit, nejsou zvyklí žádat o pomoc a často si myslí, že jsou na obtíž. Tím se to však jen prodlužuje, problémy se nabalují. Několik případů se do naší péče dostalo jen díky všímavým sousedům nebo přátelům.“

Senioři prý podle sociální pracovnice mají zábrany o své situaci hovořit s nejbližšími: „I když je tam blízký vztah, například mezi rodiči a dětmi nebo mezi prarodiči a vnoučaty, senioři se jim se svými finanční potížemi často nesvěřují. Myslí si, že mladí mají svých starostí dost a nechtějí přidělávat další. Přitom máme zkušenost,“ říká sociální pracovnice, „že v naprosté většině případů jsou rodiny připraveny svým starším příbuzným pomoct.“

Výjimky ale existují, a to jsou dle Černé velmi smutné případy: „Rodiny, kdy jsou vazby porušené nebo přímo zpřetrhané. Senioři sice formálně mají příbuzné, ale reálně s nimi jsou v kontaktu zřídka, nebo vůbec. Tam se pak senioři bez pomoci sociálních pracovníků a neziskových organizací neobejdou.“

Podle Černé komunikaci ztěžují i vysoké ceny poskytovatelů telefonních služeb: „Mnozí senioři mají nevýhodné tarify, nebo jejich mobil funguje formou dobíjení kreditu. Když žijí sami, mají ztíženou možnost dopravit se na pobočku a něco tam vyřešit, nastavit si třeba výhodnější podmínky atd. Vysoké účty za telefon jim pak působí potíže v kontaktu s rodinou. Měli jsme tu jeden smutný případ,“ vzpomíná sociální pracovnice, „kdy paní nevolala svým dětem skoro půl roku. Kredit dočerpala, a pak měla tolik výdajů, že několik měsíců jen čekala, až se ozve někdo jí. Našim pracovníkům se svěřila až po delším čase, když si potřebovala nutně zavolat k lékaři.“