Inflace, vysoké ceny energií, nájmů i potravin, neutuchající zdražování drogerie i služeb – to vše dopadá měrou vrchovatou na matky samoživitelky. Skupina, o které se hodně mluví, ale, jak si můžete přečíst dále, pořád se pro ni málo dělá.

Vydali jsme se mezi tyto ženy a zeptali se, co je nejvíc trápí, jak s těžkou situací bojují a jak jim tom (ne)pomáhají státní i neziskové organizace…

„Na den musím vyjít s třiceti korunami,“ líčí svou nelehkou situaci Monika, matka tříletých dvojčat. Na děti je sama necelý rok, partner rodinu opustil kvůli nové známosti. Na děti přispívá nepravidelně, v řádu několika stovek. „V lednu má začít soud,“ povzdechne si matka dvou synů, „bojím se ale, kolik mě to bude stát. A mám taky strach, aby soud nepřihlédl k mé špatné finanční a bytové situaci. Nechci o kluky přijít, jsou všechno, co mám!“ Černý scénář Moniku děsí i proto, že se dostala do skluzu s platbou nájemného. „Platím 15 tisíc za 2+kk v krajském městě. Už jsem to sama neutáhla, na poslední nájem jsem si musela půjčit od kamarádky. Byla jsem si vyřídit příspěvek na bydlení, ale vychází mi, že mohu dostat necelou tisícovku. To je směšné, to mi za to papírování a běhání kolem toho ani nestojí…“

Že je čerpání příspěvku na bydlení problematická záležitost, potvrzuje další žena, třicetiletá Jana, samoživitelka s jednou dcerou. „Spolkla jsem hrdost a šla jsem si o příspěvek požádat. Dnes to říká i vláda, že se lidi nemají stydět, že sociální služby jsou od toho, aby občanům pomohly. No, nevím jak jinde, ale u nás v Jihlavě se mnou na pracáku pěkně zametli.“ Sociální pracovnice prý Janu podrobila doslova křížovému výslechu a dopředu ji varovala, že dávky mohou být velmi nízké. „Měla jsem pocit, že se mi vysmívá. Když pak zjistila, že žiju s dcerou v bytě 2+1, doporučila mi, abych se přestěhovala do menšího a levnějšího. Strašný pocit to byl, připadala jsem si jako somrák o něco, na co nemám nárok.“

Jana rozhodně není jediná samoživitelka, která se potkala s přezíravým a ponižujícím chováním úřadů.

„Takové příběhy slýchám bohužel často,“ řekla nám Jana Silvie Dymáková, novinářka a aktivistka, která již několik let „kope“ za práva a důstojný život samoživitelek a samoživitelů. „Ženy jsou deprimované už tou samotnou těžkou situací, a pak se mají prodírat množstvím dokumentů potřebných k žádosti. Jejich vyplňování je někdy opravdu oříšek i pro zkušené profíky. No, a pak s tím jdou na pracák a doufají, že se dočkají úlevy. Místo toho je tam zpraží povýšená úřednice. Radíme proto maminkám, aby nechodily na úřady samy, ale vzaly si s sebou oporu, kamarádku, nebo v případě krize jsme schopni doprovod zajistit i my.“ Tím „my“ myslí Silvie Dymáková členy neziskové organizace Nadační fond Příběhy. Ten byl založen nedávno a jeho hlavní náplní je potravinová pomoc samoživitelům a seniorům.