Jak hodnotíte historicky první návštěvu prezidenta Čínské lidové republiky v Praze? Hlavní roli kolem této návštěvy hrál prezident Miloš Zeman, do něhož se většina médií obouvá už kvůli jeho údajné servilitě vůči Číně, která prý lidská práva příliš nehájí. Jaký máte na to názor?

V roce 1989 Československo skoncovalo s komunistickou totalitní minulostí, stalo se součástí společenství vyspělých demokratických zemí Evropy a po padesáti letech získalo opět svobodu a bezpečnostní záruky. Po nástupu Miloše Zemana jsou ale tyto jistoty stále více ohrožovány. S nepochopitelnou umanutostí lomcuje s polistopadovým směřováním naší zahraniční politiky. Aniž by na to své voliče předem upozornil, vnucuje se Rusku i Číně ponižujícím způsobem. A nepřekáží mu ani vláda, jež je za jeho kroky odpovědná. Zeman demontuje základní hodnotové parametry státu a vláda se nevměšuje. Tato hanba však padá i na hlavu nás, českých občanů, a neměli bychom to nechat bez reakce. V souhrnu by kroky Miloše Zemana za tichého přihlížení občanské společnosti mohly vést k odklonu České republiky od EU a NATO, což by pro nás mělo fatální důsledky. Nejen ekonomické, ale i bezpečnostní a hodnotové.

Dost často se přitom pejorativně zdůrazňuje, že Zeman a čínský prezident Si Ťin-pching jsou přátelé a také, že „táhnou“ provaz jedním směrem...

Ve svém rozhovoru pro čínskou televizi Zeman vyhlašuje „nový začátek“ a vyslovuje skandální tezi, že vztahy mezi Čínou a Českou republikou byly v minulosti špatné, protože bývalá vláda „velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie“. To je otevřený distanc od postojů našich blízkých partnerů, se kterými nás pojí jak nejzásadnější hospodářské vztahy, tak sdílení liberálně-demokratických hodnot. Listina základních práv a svobod je součástí naší Ústavy – a pokud z ní Miloš Zeman odmítá důsledně vycházet, měl by za to být přiveden k odpovědnosti Parlamentem České republiky.

Ještě skandálnější je však již bájný Zemanův výrok, že nepřijel do Číny učit „tržní ekonomiku ani lidská práva“, ale naopak, aby se sám naučil, jak „stabilizovat společnost“. „Stabilizace“ komunistické Číny od roku 1949 ovšem připravila o život mezi 40 až 65 miliony lidí, ale útlak, mučení a zabíjení Tibeťanů, Ujgurů, disidentů, členů duchovní disciplíny Fa-lun-kung, křesťanů a politických odpůrců přetrvává dodnes. Letošní zprávy mezinárodních, ale i čínských lidskoprávních organizací konstatují, že v Číně došlo v oblasti lidských práv k dalšímu zhoršení.

Ovšem Čína jako největší ekonomická velmoc hraje v globální ekonomice klíčovou roli. A ČR není v Evropě a ve světě zdaleka sama, která se chová k Číně takto přívětivě. Vzpomeňme třeba na loňskou státní návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve Velké Británii. I Britové se chovali k čínskému prezidentovi přátelsky, dokonce jel spolu s královnou zlatým kočárem po Londýně...

Chápu, že s velmocemi se musí v globální ekonomice počítat, a přeji si také, aby se Čína nakonec dokázala se svojí neblahou minulostí rozejít. Ale odpovědní světoví státníci tomu napomohou jedině tím, že budou při každém setkání s čínskými představiteli oblast lidských práv důrazně připomínat. Vhrbováním se do přízně komunistické Číny se jen zesměšníme. Paradoxně i v očích samotných čínských představitelů.

Jak hodnotíte vystupování šéfa TOP 09 Miroslava Kalouska v zástupu protestujících, podporovatelů Tibetu, kteří se nedostali minulé úterý na Hradčanské náměstí? Miroslav Kalousek tam tehdy přes bariéru vyjednával s policisty. „Já potřebuji projít po této veřejné cestě. Jsem stíhán svými ústavními úkoly a potřebuji projít,“ rozčiloval se Kalousek a při tom se pokoušel prorazit zátarasy. Vy jste stál vedle něj, a proto mne zajímá, zda takové chování od Kalouska nebylo podle vás zbytečně kontraproduktivní?

Miroslav Kalousek občas vystupuje na obranu práv osob, proti kterým je uplatňována represe. Naposled to byl velmi ostrý projev v Parlamentu ČR ohledně věznění ukrajinské aktivistky Savčenkové v Moskvě. Proto mne nepřekvapilo, že vyslyšel prosbu aktivistů a neplánovaně se vydal na Hradčanské náměstí, aby se na vlastní oči přesvědčil, do jaké míry Policie ČR porušuje ústavní práva občanů ČR. A přesvědčil se. Jeho reakce byla typicky kalousovská – ostrá. Vážím si ho za to, že nebagatelizoval a nemávnul rukou nad tímto nebezpečným precedentem tak, jako to udělala většina našich politiků.

V této souvislosti bych se chtěl ještě pozastavit nad agresivitou čínských mávačů, kteří neváhali v cizí a velmi vzdálené zemi a kultuře v přímém přenosu předvádět, jak se stabilizuje stát: strkání do českých občanů projevujících svůj nesouhlasný názor, urputné zakrývání transparentů a billboardů, které připomínají naši tradiční podporu Tibetu, a dokonce fyzické útoky dřevěnými tyčemi na naše lidi. To vše však nechávala naše policie téměř bez reakce. Nevídáno, neslýcháno...