Kocáb reagoval na slova Tomia Okamury, který údajně zpochybnil utrpení lidí, zejména Romů, kteří se v době druhé světové války dostali do protektorátního sběrného tábora v Letech u Písku, kde žili v krutých podmínkách a umírali zde. Podle Okamury tamní tábor většinou nikdo nehlídal a lidé se v něm prý mohli volně pohybovat. Podle lidskoprávních organizací šéf SPD pošlapává památku obětí romského holocaustu. To si myslí i Michael Kocáb.

Jestli byla díra v plotě? Skandální důkaz o nevzdělanosti

„Tomio Okamura si stěžuje, že je proti němu vedena kampaň. Ano, to by mu neměl nikdo vyvracet. Celá země by měla proti takovým výrokům vést kampaň. Ze všech koutů našeho státu by se měly ozvat protesty,“ už minulý týden na akci ve spolupráci s Romea burcoval Kocáb, který nechápe, že si ještě dnes někdo dovolí vzít do pusy holokaust a často jej zpochybňovat z nepatřičných hledisek.

„Řešit, jestli byl plot hlídaný, nebo nehlídaný, jestli v plotě byla, nebo nebyla díra, to je ve srovnání s miliony mrtvých naprosto skandální. Zároveň to poukazuje na úplnou nevzdělanost toho, kdo to říká – v tomto případě Okamury,“ podotkl ještě Kocáb. Esesáci a gestapáci podle jeho slov nenechali absolutně žádný prostor bez ostrahy. „Bavit se tedy o tom, jestli byl koncentrační tábor hlídaný, je ztráta času. Byl, a jak!“ řekl rezolutně.

Já to umím Okamurovi vysvětlit

ParlamentnímListům.cz předal dokument, v němž vše kolem Letů vysvětluje. „On se dožadoval, aby mu tedy někdo vysvětlil, jak to s tím táborem tenkrát bylo. Tak já jsem mu to tady napsal, jak to skutečně bylo,“ uvedl totiž Kocáb a zdůraznil, že se tu bavíme o koncentračním táboru, kde řádil tyfus, lidé tam přicházeli o život a místo bylo napojeno na Osvětim, kde pak byly stovky z nich zplynovány.

V listině Kocáb objasňuje, jak to s prostorem v Letech u Písku, který v roce 1940 původně sloužil jako ubytovací zázemí pro stavební dělníky, opravdu bylo: „V průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1 100 mužů, žen a dětí. Přímo v táboře zahynulo 326 osob, z toho 241 dětí. 120 obětí bylo pohřbeno na provizorním pohřebišti u tábora. Dalších 540 zdejších vězňů zahynulo po transportu do Osvětimi.“

Pracovní a kárný tábor vznikl na rozkaz ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka. Podle vyhlášky se zde koncentrovali „práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze žebroty jiných (dětí apod.), řemeslní hazardní hráči, notoričtí zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků (prostituce a pod.) vlastních nebo jiných osob“. V srpnu 1942 byl tábor přeměněn vysloveně na cikánský tábor a vzápětí sem byly transportovány celé romské rodiny.

„Koncentrák zahájil činnost 1. 8. 1942 a byl zrušen 4. 5. 1943. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1 100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Vězni se museli často mýt v nedalekém rybníku. Navíc tu byli až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou pouze jednotlivci nebo rodiny,“ píše Kocáb.

„Na podobné případy, kdy tohle někdo zpochybňuje, musí společnost reagovat, a to ihned... Jinak se za chvíli už nebudeme divit vůbec ničemu,“ podotýká Kocáb, kterého těší, že ze strany politiků jsme se v tomto případě, kdy již zjevně byly překročeny všechny hranice, adekvátní reakce dočkali.