David Rath nastoupil do čela ČLK v roce 1998. A podle obou zmíněných lékařů se pak "začaly dít věci". Sucharda tvrdí, že Rathovo sedmileté působení ve funkci prezidenta ČLK charakterizovaly dvě záliby, které se pak z pohledu vnějšího pozorovatele daly vysledovat i při pozdější Rathově politické kariéře. "Zaprvé to byla snaha o získání absolutní moci v jím vedeném orgánu. Zadruhé pak jeho touha po bohatství," vzpomíná lékař. Odrazem těchto Rathových "tužeb" pak byly výrazné změny, které se udály ve fungování komory. Začala být ekonomicky mnohem aktivnější než kdy předtím a svým fungováním se přiblížila jiným lékařským profesním organizacím.

Projev nedůvěry prezidentu Rathovi

"Jedním z rysů Rathova vedení ČLK byla skutečnost, že smlouvy uzavřené ČLK fakticky nepodléhaly žádné kontrole. Pan prezident přišel, podepsal smlouvu a občas se o ní zmínil na představenstvu, kde moudře pokývali hlavou, a bylo hotovo," říká Sucharda. Autoritářský přístup a systém práce vedení se prý až nepříjemně podobal pozdějšímu období Rathovy kariéry, kdy byl středočeským hejtmanem.

Velmi komická situace podle Suchardy nastala, když si členové Revizní komise začali na neprůhledné finance ČLK stěžovat. "Představenstvo samozřejmě tuto úlohu má - jak podle stavovských předpisů, tak i ze zákona. Jeden z jeho loajálních členů ale povstal a prohlásil, že kontrolu smluv představenstvem by považoval za projev nedůvěry prezidentovi," popisuje atmosféru v ČLK Sucharda, podle nějž se sice do mrtvol kopat nemá, ale Rath je tak specifický případ, že jej bude muset hrobník "umlátit lopatou".