„Víte, já Babiša nesnášim a nevim, jaké blbec ho může volit,“ řekla nám dál na cestě Eva z Litovle. Máma od dvou odrostlých dětí, která si vyšla posedět do hospůdky k řece Moravě. Její hanáčtina už nesla jasné znaky počeštění, ale dnes už se to tak nebere. Přečtěte si, co tomu předcházelo, a co následovalo.

Óda na Eskymo Welzla

Když přijedete na nádraží v Zábřehu na Moravě, stojí tam socha chlapíka, který svým vzezřením skoro připomíná mrože, ale bez klů. Dobrodruh Jan Eskymo Welzl se zde v roce 1868 narodil, a po osmdesáti letech zemřel v kanadském Dawson City. Měl rád severní kraje a mimo jiné se mu přezdívalo Arctic Bismarck. Mezi Inuity na Aljašce byl zase znám jako pojídač medvědů. Setkal se i s Masarykem a brněnskému redaktoru Lidových novin Edvardu Valentovi toho napovídal na několik knih.

„V roce 1928 jsem přijel do Prahy. Už jsem tady byl známým. Rudolf Těsnohlídek o mě napsal pěknou knížku, bohužel jsem se s ním nikdy nesetkal. Zemřel před mým odjezdem. Novináři se o mě drali... Dostal jsem pozvání i od prezidenta Masaryka. Dvacátého devátého listopadu jsme si potřásli rukama. Tož, to víte, to byl učené pán, byl to velké náčelník. Ale já byl také náčelníkem. Hodně se zajímal, jak velryby na led taháme a jak se tam u nás na severu žije. Pěkně a dlouze jsme si povykládali,“ vylíčil.