„Raději nejím, aby měl syn to, co ho baví,“ uvádí jedna z maminek, co musí strpět, aby její dítě mohlo navštívit nějaký kroužek. „Snažím se vypěstovat si svoji zeleninu,“ i tak zní řešení, jak zajistit předškolákovi zdravou stravu, pokud na ni sólomatce nezůstávají koruny v rodinném rozpočtu. Podobných střípků ze života samoživitelek, bez ohledu na jejich sociální či profesní statut, není málo. Samoživitelka Dana Pavlousková, zakladatelka neziskové organizace Klub svobodných matek, zorganizovala exkluzivní anketu, ve které ženy odhalily, co bylo důvodem rozchodu s partnerem, s jakými příjmy disponují, jak otcové přispívají svým vlastním dětem a podobně.

Klub svobodných matek začínal před několika měsíci jako facebooková skupina a dnes je neziskovou organizací.

Bída s nouzí, protože otec ignoruje vlastní dítě

Od svého expartnera vidí směšné výživné 300 korun. „Dělá načerno a tento stát mu to umožňuje,“ poukazuje jedna z dam na znepokojivou skutečnost: Spoluviníkem, který dostává do tíživé situace děti svěřené do péče matek, je stát. Neplatiči výživného jsou přetrvávajícím „kostlivcem ve skříni“ české justice. Oni jsou jedním z hlavních důvodů, proč maminky a jejich děti nakonec třou bídu s nouzí. Zvláště když se k tomu přičtou dluhy, které manžel či druh zanechali na bedrech své bývalé partnerky.

Výživné posílá zhruba jen každý druhý otec, jak potvrdila i tato anketní akce. Někteří ale jen proto, že je jim částka strhávána exekučně. „Má to dané insolvencí. Momentálně platí, jelikož má na krku trestní oznámení,“ potvrzují další dvě respondentky, co je důvodem, proč jejich děcko dostává od svého tatínka alespoň nějaký příspěvek na život. Podle jiných zkušeností ale i insolvenční správce posílá výživné jen občas.

Naopak 31 procent nedostává alimenty vůbec, tedy se je nedaří vymoci ani srážkami ze mzdy a podobně. A zbývající části (13 %) platí otec výživné nepravidelně:

„Teď zase nezaplatil už dva měsíce.“

„Teď momentálně ano, jelikož má na krku trestní oznámení.“ „Když je v podmínce, tak jo.“

„Jeden ano a druhý ne – je ve vězení.“ „Co 4.–5. měsíc se zpožděním, a to zaplatí nejvýše tři měsíce.“

„Jak se mu zlíbí, někdy mě úplně ignoruje a hraje si se mnou – pak nezaplatí, najde si super výmluvu a pak, aby nebyl soudně napadnutelný, to vyplatí.“

„Když se mu to nehodí, tak výživné nepošle.“ „Na syna ano, na dceru ne.“

I když některé maminky výživné dostávají, ani tak nemají vyhráno. Průměrná částka se totiž pohybuje kolem 2 000 korun. Mnozí neplatí, kolik by měli. „Některé maminky uvádějí, že jim přijde na účet jednou za čas směšná částka 200 nebo i jen 30 korun. Ještě hůře jsou na tom ty, které bojují s nevymahatelností práva a výživné do svého rodinného rozpočtu nemohou zahrnout,“ poukazuje Dana Pavlousková, co je běžnou praxí.

Mnozí muži dluží na výživném i šestimístné sumy. „Častý trik neplatičů je práce načerno, aby nemuseli přiznávat příjmy, nebo mají svůj majetek napsaný na příbuzné,“ odkrývá dále realitu Dana Pavlousková. Ženy tak místo celodenní péče o malé dítě musejí mít často nejen jednu, ale i dvě práce:

Sama sebe šidím, ovoce má jen syn