Našinec, zvyklý v Bavorsku na policisty v zeleném, s pistolí a paralyzérem u pasu, ale jinak s rukama za zády, procházejícími ulicemi nebo projíždějícími téměř nepozorovaně městem, je překvapen. Tady přímo v centru a za bílého dne jsou policisté v tmavých uniformách, s neprůstřelnými vestami.

Kdeže loňské sněhy jsou…

„Ještě k tomu chybí samopal jako v Paříži,“ konstatuje neméně šokovaný kolega. A když pátráme po dalších informacích, zjišťujeme od občanů, že ve večerních hodinách je někteří i mají. To ale prý není příliš radno vycházet ven a korzovat po ulicích.

Jsou v centru města, kde je to prý ještě možné. Ale už za bílého dne vidíte, kam spolkový občan raději ani nepáchne – a to nejsou jen parky a uličky historického centra. Velký obchoďák je i přes den poloprázdný a před jeho dveřmi se hromadí nesourodé skupiny mladíků pocházejících z Balkánu nebo střední Asie. A nejsou to žádní včerejší uprchlíci – tihle umí velmi slušně německy. Podle místních tady kvete prostituce, prodej lehkých i tvrdých drog, domlouvají se tu velké kšefty včetně výpalného. Endérácký Bronx.

Vím, že něco takového se začalo ještě před covidem rozvíjet u hlavního vlakového nádraží v Mnichově. Tam si to nenechali líbit a podivné týpky, které poznáte na první pohled, vytlačili policisté neustálými kontrolami na periferii města, mimo centrum.

Jsem pravičák, jsem levičák – bububu…

Jestli to Plavno teprve čeká, nebo už je pozdě, je otázka. Německá korektnost je tady snad ještě větší a kdo je příznivcem AfD, je „radikál“ nebo „pravičák.“ Líbilo by se vám jako policistovi desetkrát, dvacetkrát (i vícekrát) za službu kontrolovat a šacovat toho samého týpka za asistence nadávání ostatních kumpánů?

Do toho pak přicházejí další uprchlíci, neznaje řeč ani způsoby, a učící se, jak se říká, za pochodu. Toto všechno vidí a, řečeno slovy Komenského, příklady táhnou. Lidé z Nigérie, Pákistánu či Afghánistánu nemohou jinam, než do své komunity, protože jiné jsou nepřátelské. Při mixu národností to ani nijak nejde.