„Rozumím některým pochybnostem ohledně vhodnosti vyhlášení rozsáhlé amnestie, proto bych věcnou diskusi o jejích aspektech vítal. To, čeho jsme v médiích a na politické scéně svědky, má však k takové diskusi poměrně daleko. Takový protiklausovský kravál byl naposledy spuštěn v době, kdy byl tlačen a bohužel dotlačen k podepsání Lisabonské smlouvy. Jeho neúprosní odpůrci mu přitom připisují ty nejšpinavější motivy, aniž by pro ně předložili sebemenší důkazy,“ říká předseda Klausovi blízké Akce D.O.S.T.

Havlova amnestie je humanismus, Klausova zlodušství

Reakce Klausových odpůrců není podle něho jenom plná zloby, ale je i plná pokrytectví: „Zatímco Havlovy amnestie byly pro ně výrazem ušlechtilého humanismu – jinak to ani být nemohlo, když Havel humanitárně i bombardoval – a jejich negativní společenské důsledky bagatelizovali, Klause viní ze sympatií k tunelářům a pohrdání právem a spravedlností.“

Semína zaráží, jak si média mohou dovolit psát o někom jako o tuneláři, když nebyl odsouzen. Je to podle něho flagrantní porušení presumpce neviny, která je základem právního ústavního státu.

„Považují novináři snad za spravedlivé, aby se o některých obviněných psalo více jak osm let jako o zločincích, přestože jejich trestná činnost nebyla během tak dlouhé doby prokázána? Představuje pro ně presumpce neviny vůbec nějakou hodnotu? Odkud vědí, že léta trvající trestní řízení by skončila odsouzením právě těch osob, jež jsou předmětem stíhání? Proč na této amnestii, která jim přeci z principu nevadí, jinak by o její legislativní zrušení již dávno usilovali, nevítají tu skutečnost, že na rozdíl od jiných amnestií nepromíjí tresty vrahům, lupičům či sexuálním predátorům? Považují snad hospodářské delikty, nad nimiž se tolik, a neříkám, že neoprávněně, pohoršují, za závažnější?“ ptá se Semín.