Je leden 2023 a nejmenovaný student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy píše do zápočtové práce: „Nohavica je zarytý komunista, který udával lidi, a znepříjemnil tak život několika obyčejným lidem, kteří pouze nesouzněli s bývalým režimem.“

Jeho pedagog, historik Přemysl Houda, který před několika dny vydal o Jaromíru Nohavicovi knihu, naopak přiznává, že při sbírání materiálu našel zvláště v neelitních prostředích něco zcela jiného, než očekával, a získal tam mnoho podnětů k přemýšlení. „Právě v těchto prostředích jsem si totiž uvědomoval, jak pestrý svět se skrývá pod několika málo dominantními reprezentacemi, cirkulujícími v elitních komunikačních kanálech,“ píše.

Výsledkem je kniha, která v názvu škrtá zájmeno „jeho“ a nakonec se jmenuje Nohavica a naše malá válka. Kniha totiž není ani tak o zpěvákovi, ale o světě kolem něj. Je to na konkrétním příběhu jedné hudební kariéry pozoruhodný vhled do dějin této země na té nejnižší úrovni.

Třeba když v roce 1984 stranická funkcionářka, která právě Nohavicovi zakázala na více než půl roku veřejné vystupování, jej posléze zatáhne do své kanceláře a vykládá mu, že je jí to líto a kdyby bylo jen na ní, tak by rozhodla jinak.

Nohavica prý autora velmi překvapil, když mu přesto, že se doposud vůbec neznali, poskytl veškerý svůj osobní archiv deníků, poznámek a diářů. Také mu otevřel dveře k mnoha lidem kolem sebe, přičemž jediný člověk, u kterého prosbu autora o zkontaktování odmítl, byla jeho manželka.