Z téměř patnácti set testů na přítomnost metanolu v alkoholických nápojích, které provedl výzkumný ústav v Mostě, nebyl ani jeden mimo normy. Bývalá podnikatelka Miroslava Huláková už nad tím může jen pokrčit rameny. Před půl rokem se odhodlala a založila si restauraci. Riskla to a oželela stabilní práci na plný úvazek, aby sis plnila sen. Sedmnáctihodinové šichty bez ohledu na víkendy a svátky byly nakonec vniveč. Nečasova prohibice ji zlikvidovala.

Mnoho povyku bylo v Mostě pro nic

Alkohol, který Mostečané nechali testovat, byl nezávadný. Vyplývá to z aktuálního sdělení Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí, který na začátku září nabídl veřejnosti bezplatné testování alkoholů v souvislosti s propuknutím „metanolové kauzy“. „V počáteční fázi byla tato služba testována interně v rámci výzkumného ústavu.  Pro veřejnost byla služba poskytována  od  21. září  a  ukončena  po  dohodě  se  statutárním  městem  Most na konci říjnu,“ upřesnil Petr Svoboda z výzkumného ústavu. Celkem za celou dobu poskytování této služby provedli experti 1420 analýz, včetně kontrolních vzorků a kalibrací. Žádné podezření nepadlo. Přitom celá třetina testovaných rumů byla označena  jako výrobek  Likérky  Drak, a  patřila tak s ohledem na zveřejňované zprávy “metanolové kauzy” mezi rizikové.

Za kauzou jsou konkrétní případy. Ne moc úsměvné

Miroslava Huláková z Mostu několik let pracovala jako redaktorka. Měla stálý plat, placenou dovolenou a mohla brát nemocenskou, když marodila. Před půl rokem dostala odvahu být sama svou paní. Po mnoha úvahách založila vlastní kavárnu s barem. Byl to risk – severočeský Most vykazuje dlouhodobě největší počet mužů a žen bez zaměstnání. 

Její denní černou můrou se v době, kdy se mohla začít v podnikání dostávat konečně do plusových čísel, stala prohibice. Vzpomíná, že první policejní kontrolu měla ve svém už den předtím, než ještě prohibice nebyla vyhlášena. „Policisté tehdy zkontrolovali veškerý alkohol a vše jsem měla v pořádku. Poté vláda vyhlásila prohibici a já ho stejně nemohla nalívat,“ kroutí hlavou mladá podnikatelka a dodává: „Policisté pak od té doby v baru byli ještě několikrát.“ Posléze dokonce i Krajská hygienická stanice. „Kontrolovali, zda láhve alkoholu nejsou vidět a jsou staženy nápojové lístky. Vše jsem měla vždy v pořádku,“ zdůrazňuje.
Přesto byla najednou zoufalá. Radost z podnikání zmizela, „Prohibice byla pro mě likvidační, jelikož bar na tržnici vydělával hlavně v noci, kdy lidé nejvíce pili právě tvrdý alkohol,“ vysvětluje.  Svůj podnik přitom umístila v podstatě do centra města, v místě tržnice.

Tady se fair-play nedočkáme!

Celý humbuk, který dopadl na poctivé živnostníky, jí připadá férový. „Připadá mi to nespravedlivé, když vím, že alkohol, který jsem nabízela, byl kvalitní a kvůli nařízení jsem ho nesměla prodat. To mě dostalo do velkých finančních problémů,“ vnímá citelnou újmu slečna, která žila od tržby k tržbě a najednou musela vyhodit v podstatě veškerý alkohol, který měla na skladě. Na nový neměla peníze a půjčit už si neměla kde. „Nepochopila jsem dodnes, proč se nesměl nabízet alkohol vyrobený třeba v Irku, mimo Českou republiku,“ vzpomíná ještě a dodává: „Veškeré mé úsilí a půl roku denní sedmnáctihodinové práce bylo zahozeno. Musela jsem dát výpověď z nájmu baru.“ Jak uvedl Petr Svoboda z ústavu, během celého období nebyl zjištěn jediný alkoholický nápoj s obsahem metanolu vyšším, než je povoleno příslušnou legislativou.

Cesta zpět na trh práce je trnitá

Co bude dál, říká si takový „poražený“ živnostník: V severních Čechách s nejvyšší nezaměstnaností a nízkou kupní silou je těžké pna trhu prorazit. Pracovní místo, které Miroslava opustila, už logicky obsadil někdo jiný. Hledat nové místo není snadné.
Na Mostecku je evidováno kolem deseti tisíc uchazečů o zaměstnání. Míra registrované nezaměstnanosti se pohybuje k šestnácti procentům.