Je přitom zřejmé, že majetek nabytý jednotlivými hráči je něco jiného než majetek získaný díky různým pochybným aktivitám. Ale jsou zde i tací, kteří fotbalem žijí, kteří mu věnují většinu svého času, financí, a to mnohdy na úkor rodiny nebo sebe samotného.

Takovým byl v minulosti třeba Jan Gottvald v Drnovicích. Tomu se podařil sportovní a společenský zázrak, když malý vesnický klub postoupil během několika let až do první fotbalové ligy a dostal se do povědomí i v zahraničí. Připomeňme bohem pohlazeného střelce Radka Druláka nebo talentovaného záložníka, nyní trenéra Josefa Webera či gólmana Martina Vaniaka.

Drnovická účast v lize generovala další peníze. Gottvaldovi se podařilo získat mnoho sponzorů, z nichž největší a nejštědřejší byl Chemapol, což se nakonec promítlo i do názvu klubu.

Ke konci 90. let se však všeobecně přestalo dařit. Hlavní sponzor byl v konkurzu, mizeli i další, chyběly finanční prostředky. A tak chod klubu dotoval Gottvald ze svých zdrojů. Jenže i tato skutečnost měla limity. Drnovice dlužily přes 36 milionů korun za výstavbu tribun, renovaci areálu, neboť v době vzestupu manšaftu chtěl Gottvald, aby stadion v Drnovicích splňoval v té době platné předpisy UEFA pro mezinárodní utkání.

Věřitelem byla stavební společnost Stavo Artikel,  kterou vlastnil, stejně jako jiný jihomoravský konkurenční fotbalový tým, jistý Jaroslav Bubla. Protože Gottvald byl bez prostředků a nesplácel dluhy, rozhodl se nakonec Bubla postoupit dlužné pohledávky na dvě společnosti. Jedna byla z Českého Těšína, druhá z Prostějova. Za oběma stál jediný muž; Radovan Krejčíř.

Díky této skutečnosti došlo později ke kontaktu Krejčíře a Františka Mrázka, ale to je jiný příběh.

Postoupení pohledávek byla jedna z největších chyb Jaroslava Bubly, třebaže o tom, kdo stojí za společnostmi, spíše nevěděl. Za pohledávky nedostal zaplaceno. Proto se o peníze neustále hlásil, vyžadoval jejich zaplacení. Nakonec se dopustil další osudové chyby. Krejčířovi oznámil, že uvažuje o možnosti soudního vypovězení smlouvy o postoupení pohledávek. Tím by Krejčíř přišel o Drnovice a taky o peníze za hráče, které po dohodě s Jaroslavem Starkou převedl do Marily Příbram. S tím se Krejčíř rozhodně nehodlal smířit. Zasáhlo by to jeho ego.