PL měly možnost se obeznámit s obsahem rozsudku, kterým soudkyně Iva Říhová obžalované na Krajském soudě uznala vinnými. Ačkoliv jsme se z obsahu rozsudku nedozvěděli, jakým důkazem Mgr. Říhová prokazuje, že se obžalovaní měli dopustit vědomého opatřování falzifikátů, když v celé věci chybí důkaz trestné činnosti, a to i přes téměř rok a půl dlouhé odposlouchávání a sledování obžalovaných, v průběhu kterého nebyl zajištěn jediný důkaz, který by jakémukoliv údajnému opatřování falzifikátů nasvědčoval.

Co se týče samotných obrazů, ty byly uznány za originály znalci a odborníky na trhu s uměním. Na čem tedy stojí rozsudek soudkyně Říhové? Pokud odhlédneme od zmanipulované protokolace z hlavního líčení, která zdaleka překračuje rovněž medializovaný případ soudce Sotoláře a pro kterou bylo na Říhovou podáno trestní oznámení pro podezření z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny, stojí odsuzující rozsudek vůči obžalovaným zejména na negativních znaleckých posudcích znalců přibraných policejním orgánem, kde téměř polovinu ze všech obrazů za falzifikáty označil právě znalec Petr Pavliňák.

Znalec Petr Pavliňák nejenže označoval obrazy za falzifikáty za použití té nejabsurdnější argumentace, kde svýma očima určoval stáří malby, k určení kterého je při seriózním zkoumání potřebný laboratorní chemicko-technologický průzkum, tvrdil, že razítka ze zadních stran obrazů jsou padělaná, když obrazy se stejnými razítky jsou publikovány v monografiích, nebo že lepenka, na které je dílo vyhotoveno, byla vyrobena po roce 2011, a tedy se jedná o zjevný novodobý falzifikát, přičemž výrobce lepenky potvrdil, že byla vyrobena někdy před rokem 1990, a mnohé další anomálie, o kterých jsme již psali v předchozích článcích.