Zatímco se vyšetřování zločinů komunismu podařilo rozpohybovat u našich západních sousedů, u nás to „bůhvíproč“ z nějakých důvodů nejde. Před delší dobou se o vyšetřování úmrtí na státní hranici z vůle Komunistické strany Československa pokusili autoři televizního pořadu Příběhy železné opony. Mimo jiné novinář Luděk Navara, písničkář Jaroslav Hutka (sám emigrant) a další autoři. Ti na Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu podali trestní oznámení kvůli zabití 246 lidí na hranicích ČSSR s Německem a Rakouskem v letech 1948–1989. Jenže vyšetřovatelé se, jak vyplývá z dokumentu, které ParlamentníListy.cz získaly, vůbec nezabývali skutkovou podstatou zabíjení lidí, ale řešili technikálie, že jsou potenciální viníci mrtví, nebo jsou trestné činy promlčené. „Sděluji vám, že šetření vašeho trestního oznámení ve věci výše uvedené bylo ukončeno. Ve věci byla postupně policejním orgánem vydána tři usnesení,“ napsal oznamovatelům rada, plukovník Eduard Kočvara (viz přiložený dokument).

Němci jsou ve vyšetřování viny komunistických pohlavárů mnohem dále. Tři odsouzení němečtí prominenti Fritz  Streletz (nar.  1926),  Heinz  Kessler (nar. 1920), Egon Krenz  (nar. 1937) se v dávné minulosti kvůli svému odsouzení odvolali k Evropskému soudu pro lidská práva.

Evropský soud v jejich případě konstatoval, že zabíjení lidí na hranicích byl zločin podle mezinárodního práva. Tedy nepromlčitelný zločin. Do kategorie podobných zločinů spadají mimo jiné genocida, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

U nás ticho po pěšině

Léta to vypadá, že komunističtí funkcionáři, kteří jsou odpovědní za tvrdý a nelidský přístup k lidem, kteří hledali svobodu za hranicemi Československa, spravedlnosti uniknou. Podle aktuálních informací to tak ale nevypadá.

Platforma evropské paměti a svědomí dosáhla dvojího právního průlomu před nedávnem. A Bavorský zemský vyšetřovací úřad v Mnichově (LKA München) začal zabíjení německých občanů na železné oponě v bývalém Československu vyšetřovat. Tyto kroky zahájil kvůli trestnímu oznámení, jež podala Platforma evropské paměti a svědomí v srpnu 2016 německému Nejvyššímu spolkovému státnímu zástupci. Oficiální stanovisko platformy lze nalézt v tomto odkazu.

Mezi zodpovědné osoby platforma zahrnula poslední žijící členy politbyra komunistické strany Československa Milouše Jakeše, Lubomíra Štrougala a Petera Colotku. Případ odstartovalo otevření smrti osmnáctiletého Hartmuta Tautze, který byl zabit za hranicemi Bratislavy v srpnu 1986. Ten byl potrhán psy Pohraniční stráže a ponechán zemřít bez lékařské pomoci.

Podle Platformy evropské paměti a svědomí je to poprvé, co Německo vyšetřuje zabíjení svých občanů v zahraničí v době komunismu. A také poprvé, kdy jsou vysoce postavení komunističtí funkcionáři vyšetřováni třetí zemí.

Trestní oznámení v pěti signálních případech zabíjení německých občanů na hranicích Československa se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem v době komunismu podala Platforma evropské paměti a svědomí německému nejvyššímu spolkovému zastupitelství v srpnu 2016. Od té doby rozhodl Německý spolkový soud, že se případy budou zabývat bavorské orgány činné v trestním řízení. Nejnovější zprávou je, že vyšetřování povede Bavorský zemský vyšetřovací úřad v Mnichově (Landeskriminalamt in München).

Pro trestní oznámení vyrešeršovala platforma minimálně 67 osob zodpovědných za smrt uprchlíků, které by ještě mohly být naživu. Na vrcholu řetězce velení jsou už zmínění poslední žijící členové politbyra KSČ Milouš Jakeš, Lubomír Štrougal a Peter Colotka.

„Máme velkou radost, že píšeme právní historii,“ uvedla výkonná ředitelka platformy Neela Winkelmannová. „Od roku 1989 Německo nikdy nevyšetřovalo zabíjení uprchlíků z NDR na železné oponě ve východním bloku. Stejně tak žádná země ještě trestně nestíhala komunistické pachatele z jiné země. To znamená, že konečně padají neviditelné hranice bývalého východního bloku a že se spravedlnost stává více a více univerzální hodnotou,“ uzavřela Winkelmannová.

Trestní oznámení bylo napsáno pro podezření z trestného činu vraždy. Vražda je podle německého trestního práva nepromlčitelná. Z těchto důvodů autoři oznámení neargumentovali mezinárodním právem a zločiny proti lidskosti. Německo už za podobné trestné činy pravomocně odsoudilo minimálně 151 pachatelů za zabíjení na vnitroněmecké hranici – od vojáků základní služby, kteří stříleli, až po Fritze Streltze, Heinze Kesslera a Egona Krenze, jako odpovědných funkcionářů. V případě Československa jde o analogické případy. Jen jde o hranici, která byla mezi Německem a Československou socialistickou republikou, respektive o hranici mezi Rakouskem a Československou socialistickou republikou.