„Dne 23. 3. 1999 nasedám do auta a jako každý den jedu do firmy, která sídlila v Praze v ulici Odborů.  Zabýváme se akciemi. V 90. letech to byla skutečná apokalypsa. Investiční fondy, pokud jsme do nich investovali, byly rozkrádány, mizely majetky a jmění akcionářů, kradlo se ve velkém. Investiční fondy byly vymyšleny a plánovány s cílem vyvést majetek státu a předat ho do soukromých rukou, aniž by bylo nutné za to zaplatit,“ uvádí Jan Mareš pro PL.

Po podnikání v Rusku s náhradními díly se podle svých slov rozhodl stát se akcionářem nějakého fondu. „Vybrali jsme si na doporučení makléře Karla Šimsy fond Consus, kde on sám předtím pracoval. Tvrdil, že jistý PhDr. Šlajer nevede účetnictví, fond tuneluje, a že je třeba tam nastavit pořádek. Tak jsme nakoupili dvacet procent a stali se největšími akcionáři dotyčného fondu Consus. Bohužel bez jakýchkoliv práv,“ podotýká doktor Mareš.

Zpět to toho dne v březnu roku 1999.

„Před kanceláří zastavuji, vystoupím z vozu a najednou mne obklopí několik mužů. ‚Půjdete s námi, jsme policie,‘ předloží legitimaci, a tak nasednu do jejich vozu a jedeme do Krakovské. Jízda trvá asi pět minut. Později se divím, proč mne nepředvolali, ale odpověď jsem nikdy neobdržel. Namísto toho jen úšklebky, protože i zatčení patří k policejním metodám. Poté jsem strávil 33 měsíců na vazbě. Došlo k rozkrádání mých firem a jejich bankrotu. Spis Městského soudu 3 T 14/99 vypovídá o nesmyslech tvrzených pro důvody vazby,“ vypráví.