Pečovatelka Naďa přichází domů z každé směny v domově důchodců se zvláštním režimem dost vyčerpaná. Dvanáctky nebo noční směny, kdy se stará především o klienty s Alzheimerem, jí dávají dost zabrat. Nemá však za to žádný horentní plat, bere okolo 15 tisíc čistého. To znamená, že má tak o sedm až osm tisíc korun míň, než činí průměrná mzda v České republice. Na tu si ovšem sáhne podle oficiálních statistik méně než 40 procent lidí. Přesto je svým způsobem spokojená, žije totiž na Bruntálsku a prošla si už za svou praxi několik profesí. Nyní, když se stala státním zaměstnancem, má sice nižší plat, ale větší jistotu, že ji někdo brzy nepropustí nebo že jako živnostník v chudém kraji nezkrachuje. „Práci mám teď hodně náročnou, sloužíme dvanáctihodinové směny, noční i o víkendech. Starám se o pacienty s Alzheimerovou nemocí, kterým zajišťujeme veškerý servis. Od umývání, podávání stravy, někdy i přebalování klientů až po volnočasový program a nákupy. Mezi naše povinnosti patří i částečné masáže a polohování u méně pohyblivých klientů, aby si nepřivodili proleženiny. Je to fyzicky i psychicky hodně náročné,“ popisovala pečovatelka.

Přidala i výčet dalších povinností: „Musíme je všechny dobře hlídat, aby dodržovali stanovený denní harmonogram, protože oni opravdu hned zapomenou, co jim před chvíli řeknete. Není také možné vytvořit si s nimi hlubší citový vztah, protože i smrt patří někdy k událostem, které zažijete v domově důchodců, to by se pak člověk z toho za chvíli sesypal. Přesto mám svoji práci ráda a baví mě. Jelikož jsem ale už něco zažila, mám zkušenosti i z jiných zaměstnání, tak si myslím, že bychom měly být daleko lépe finančně ohodnocené. Spravedlivé by bylo, kdybychom dostaly přidáno alespoň o pět tisíc měsíčně víc. Pokud by se nám, pracovníkům přímé péče, ty peníze navýšily, nebyl by tady věčný problém s nedostatkem zaměstnanců a fluktuací hlavně u mladých lidí, kteří občas přicházejí, ale nevydrží u nás dlouho a potom bývá problém vzít si volno či dovolenou. Mělo by nás být v domově určitě víc.“

Za minimální mzdu si lidé nepokryjí ani svoje základní životní potřeby

Přesto by Naďa zatím neměnila, zažila si totiž profesi prodavačky v hypermarketu Albert za mzdu o několik tisíc nižší, a to ještě bez proplácení přesčasů, kdy i nezbytné přestávky na svačinu byly problémem. Zkusila si také práci jako OSVČ, kdy byla hostinskou v menší obci, kde se nedalo moc uživit a ještě ji to stálo spoustu času. „Kdyby nám přidali a přilákali by tak mezi sociální pracovníky více zájemců, pocítili by to na zkvalitnění péče zejména naši pacienti. I teď se jim samozřejmě snažíme vyjít co nejvíce vstříc, ale už nemáme zase tolik času, například na procházky s nimi a další volnočasové aktivity, abychom jim pomohli zlepšit jejich stav i těžký život se špatně léčitelnou chorobou,“ uvedla dále ošetřovatelka. Za pravdu jí v tom dává i jeden z jejich hlavních nadřízených, vedoucí odboru sociální péče na Městském úřadě v Krnově František Fojtík: „Terénní pracovníci sociální péče nebo i v různých ústavech a domovech důchodců odvádějí velmi potřebnou, důležitou a těžkou práci, která je zatím bohužel ze strany státu velmi špatně honorovaná. Není výjimkou, že v jiných profesích, než je přímá pečovatelská péče v různých zařízeních, berou i okolo 12 tisíc, proto jich je nedostatek. Určitě by se jim měl zvýšit plat. Mimo jiné máme u nás stárnoucí populaci, která se začíná dožívat více let, a s takovým přístupem nebude tak mít za chvíli kdo o ně pečovat,“ informoval zkušený vedoucí pracovník v sociální oblasti.

Ten vidí vůbec v celém bruntálském regionu jako zásadní problém nízké mzdy. Potvrzuje tak i názory zaměstnanců z různých neziskovek, kteří tam pomáhají nezaměstnaným ve finanční nouzi. „Mnohdy se těm lidem na sociálních dávkách opravdu nevyplatí pracovat, ještě když mají dojíždět do větších měst bruntálského regionu, jako jsou Krnov či Bruntál. Nejsou schopni si pak uhradit ani své základní existenční potřeby. Proto raději zůstanou na dávkách a něco si bokem načerno přivydělají. Proto by se měla určitě zvýšit minimální mzda. Pražští politici nejsou vůbec v obraze, protože tam minimální mzdu bere opravdu jen málokdo. Jakmile se však uzákonila minimální mzda 11 tisíc, tak většina podnikatelů v našem regionu stanovila pro své zaměstnance právě podobnou výši platů,“ doplnil František Fojtík.