63letá Aneška Dobrudeň pracovala na Ukrajině jako učitelka. S rodinou žila v městečku s názvem Čechohrad, kde žijí většinou rodiny volyňských Čechů. Vyhnala ji odtud válka. Jak vypráví, vojáci byli jen tři hodiny jízdy autem od jejich domu. "Má starší dcera bydlí s rodinou v Čechách. Tak alespoň jim tady budu blíž. Mladší dcera ale na Ukrajině ještě zůstala, protože má hodně malé dítě. Samozřejmě mám strach, aby se jim tam něco nestalo, aby byli v pořádku,“ říká pro ParlamentníListy.cz Aneška Dobrudeň, jejíž dívčí příjmení bylo Sršňová.

Ona i většina jejích "sousedů“ se shoduje na tom, že Ukrajina je sice už po řadu let pro jejich rodiny domovem, teď už se tam ale zřejmě nevrátí. Musí jen vyřešit majetek. Domy, které tam po nich zůstaly, prodají. Krize na Ukrajině jim domov zkrátka vzala. Doufají, že nový a šťastný najdou v Čechách.

Žít blízko války nejde

"Zkuste si žít kousek od místa, kde je válka. To nejde. Máte strach,“ říká další z krajanů z Ukrajiny Josef Balaš, který se s rodinou také rozhodl před vojáky odejít raději do Čech. "Češtinu mě učila maminka, tatínek i babička. Mluvili jsme spolu často česky. České tradice jsme zachovávali celý život. Učili jsme se vyšívat, zpívali jsme české písničky, poslouchali českou hudbu a četli české pohádky,“ vysvětluje dále Aneška Dobrudeň.

"Milovali jsme nudlovou polévku a poslouchali českou dechovku," vzpomíná na mládí na Ukrajině další žena z rodiny volyňských Čechů, Lena Chalupnik. Jak říká Aneška, její rodina původně pocházela odněkud z Moravy. Její starší dcera už bydlí v Berouně a právě tam se Aneška bude snažit najít bydlení a také práci. Aby byla dceři co nejblíže a pomáhala jí vychovávat děti.

Najít si práci, která je uživí a místo, kde by mohli žít, to je snem i dalších krajanů z Ukrajiny. Pomáhá jim k tomu nejen Ministerstvo vnitra, ale také Arcidiecézní charita Praha. "Tady se jim zatím zdá, že jde všechno bez problémů, ale samozřejmě realita pak bude tvrdší. Budou muset uzavřít nájemní či pracovní smlouvy. Řada věcí pro ně bude diametrálně odlišných, než jsou zvyklí z domova,“ říká Pavel Dymeš z odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.

Krajané z Ukrajiny ale hledí většinou do budoucna s velkým optimismem. Usmívají se, zvykají si i velmi malé děti, které si v hotelu na Písecku hrají. Mají tady i hezky vybavený dětský koutek.

Děti chodí do školy, dospělí hledají práci

Podle zástupců ministerstva a charity už chodí pro krajany i pracovní nabídky. "Ne všechny jsou využitelné, prověřujeme je,“ řekla koordinátorka sociální asistence Arcidiecézní charity Světlana Porche. Mezi lidmi, kteří se z Ukrajiny rozhodli odejít, jsou jak středoškoláci, tak i vysokoškoláci. Pro všechny je teď nejdůležitější naučit se co nejlépe český jazyk. "Pět dětí už navštěvuje základní školu v Milevsku. Přijali je velmi pěkně a jim se tam líbí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Světlana Porche.

Už o víkendu přiletí do České republiky další krajané z Ukrajiny. Kritériem k tomu, aby zde získali povolení k trvalému pobytu, bylo podle ministerstva to, aby alespoň jeden z členů rodiny prokázal český původ. "Je potřeba pomoci především lidem, kteří jsou akutně ohroženi. Přijíždějí z oblastí přímo postižených válečných konfliktem, tedy z Doněcku, a z oblastí, které jsou blízko, jako právě třeba Čechohrad,“ vysvětlil Pavel Dymeš.