Znalci Pavliňákovi, který posoudil téměř polovinu z projednávaných obrazů, jež označil za falzifikáty, ačkoliv revizní posudky Národní galerie opakovaně prokázaly, že se znalec mýlí, jsme se věnovali v předešlých článcích.

Také jsme se zaobírali znalcem Malivou. Ten pro změnu v hlavním líčení přiznal, že není odborníkem na žádného z projednávaných autorů a jejich originální díla v naprosté většině případů ani nikdy nedržel v ruce.

Dnes se podíváme na další ze znalců i na celkový stav, jak posuzování obrazů probíhalo.

První zvláštní i protizákonnou skutečností je, že k obrazům neexistují předávací protokoly. Policie při údajném odevzdávání obrazů znalcům nesepisovala žádné doklady. Zajištěná díla, jejichž hodnota se v případě originality pohybuje v tisících až milionech českých korun, policisté, aniž tedy měli dopředu předpokládat, že se má jednat o falzifikáty, údajně odevzdávali znalcům a nechávali je u nich týdny či měsíce bez jakéhokoliv oficiálního dokladu. 

Rozporovaná byla i skutečnost, zda tito znalci obrazy opravdu fyzicky zkoumali, nebo je za falza označili pouze podle fotografií poskytnutých policisty, což by odůvodňovalo absenci předávacích protokolů, a zároveň skutečnost, že znalci ve znaleckých posudcích ke 195 obrazům měli celkem 153 chyb v samotné identifikaci zkoumaných obrazů.

Znalci zkrátka ve svých posudcích popsali odlišný podklad či techniku malby. Olej na plátně popsali jako temperu na lepence, určovali odlišné rozměry, které se od skutečných lišily někdy až o deset centimetrů.