Ke konci války se zvrhlý doktor kvůli blížící se Rudé armádě přemístil k českým hranicím. Údajně působil v koncentračním táboře v Žitavě. „Odtud do Chrastavy jezdil na selekci vězenkyň, byl tu třikrát,“ konstatuje Rous a upozorňuje na další záležitost týkající se tohoto válečného zločince. „Jak je známo měl oblibu ve dvojčatech. V osvětimském archivu jsem našel, že jedna dvojčata pocházela z Liberce. Chtěl bych dohledat osudy těchto konkrétních lidí,“ zmiňuje.  Německý lékař   SS  prováděl hlavně v Osvětimi morbidní a sadistické eperimenty. Ponořoval třeba vězně do vařících kotlů. Osobně poslal přes 400 tisíc lidí do plynové komory. Trestu unikl. „Jak dlouho zůstal v Žitavě, není známo,“ uvádí Rous. Mengele využil poválečného administrativního chaosu a utekl do Jižní Ameriky. Nedopadli ho ani lovci nacistů a zemřel až v roce 1979 v Brazílii.

Liberec nebyl osvobozen, válka skončila dřív

Útočiště zločince Mengeleho nedaleko Liberce na konci války nebylo náhodně. „Berlín byl semknutý ze dvou stran. Tady byla poslední výspa, kromě alpské pevnosti, kam se mohli podobní zločinci ukrýt. Liberec vlastně nebyl osvobozen, válka skončila dříve, než k němu došla fronta. Rudá armáda se zastavila kilometr za hranicemi v Habarticích,“ upozorňuje Rous. Do Liberce Rusové nejdříve přijeli do firmy Blaupunkt, kde za války pracovali francouzští zajatci. „Vybrakovali ji, takže vůbec nevíme, co se tam přesně za války vyrábělo,“ konstatuje historik. Liberec byl převzat do české správy až 11. května, a to ještě s obtížemi. „Obyvatelstvo je tak nepřátelsky naladěno, že tu nemůžeme zůstat přes noc,“ píše se ve zprávě první české jednotky, která do města dorazila. „Na noc se zase stáhli a museli poprosit o pomoc Rudou armádu, která se do té doby zajímala pouze o vybavení továren,“ sděluje Rous.

K nacismu se místní přihlásili velmi brzy

Vraťme se však trochu do historie. Současná stotitisícová krajská metropole bývala dlouho bezvýznamným městečkem. „Jeho boom začal na konci devatenáctého století, kdy se tu objevují první textilní fabriky. Poté se Liberec stal městem, kdy byla jedna textilka vedle druhé včetně centra. Gradací tohoto období se stala německo česká výstava v roce 1906,“ objasňuje. Přišla krize ve třicátých letech minulého století a hodně továren osiřelo. V Německu se k moci dostali nacisté. Na Liberecku s nimi místní německé obyvatelstvo ve velké míře sympatizovalo. „Bylo to způsobeno i sociálním napětím. Lidé se obecně v takovýhle případech přikloní vždy k tomu nejhoršímu,“ domnívá se. K nacismu v druhé polovině třicátých let inklinovali i místní továrníci. „Přišla druhá světová válka a co se nestalo. Dorazila nová vládnoucí garnitura berlínských nacistů. A místní podnikatelé, kteří na nacisty pragmaticky vsadili – podporovali je finančně i ve volbách -  ostrouhali. Nařídili jim co se bude kde vyrábět, vše se podřídilo válečné výrobě. Textilky nikoho nezajímaly, nastěhovaly se sem pobočky velkých německých firem,“ upozorňuje historik.