Ačkoliv může kokotice žlutavá působit křehce a nevinně, skrývá tato nenápadná rostlinka jednu pozoruhodnou vlastnost. Jde totiž o parazita. Svými niťovitými lodyhami ovíjí hostitelské rostliny a pomocí takzvaných haustorií čerpá z jejich buněk vodu, cukry a další výživné látky pro vlastní růst. Díky stabilnímu přísunu živin ze svého hostitele se kokotice nemusí obtěžovat s tvorbou listů nebo kořenů a může veškerou získanou energii soustředit na tvorbu květů. Ty jsou sice velmi drobné, uspořádané do klubíčkovitých květenství však tvoří dostatečně nápadný objekt pro opylovače, jimiž bývají nejrůznější zástupci hmyzu, včetně mravenců a menších druhů brouků.

Těžký život parazita

I když je parazitismus velmi výhodnou evoluční strategií, je to sázka na nejistotu. Pokud se kokotici záhy po vyklíčení nepodaří napojit na vhodného hostitele, klíčící rostlinka spotřebuje všechny živiny uložené v semeni a zahyne. Vzhledem k tomu, že jde o jednoletku, musí stihnout během sezóny vyprodukovat dostatek semen, aby si zajistila, že alespoň mizivé procento z nich úspěšně zvládne celý proces vyklíčení a obsazení hostitele.

Nejvzácnější z pěti

V naší přírodě se lze dnes setkat celkem s pěti druhy kokotic a kokotice žlutavá je tou nejvzácnější z nich. Doposud byla z našeho území známa jen z teplomilných trávníků Pouzdřanské stepi, kde však byla naposledy spatřena koncem minulého století a v posledních letech byla v ČR považována za vyhynulou. Bylo proto velkým překvapením, když se tento druh podařilo objevit na dosud neznámé lokalitě nedaleko vrchu Šibeničník jižně od Mikulova.

Kokotice žlutavá je tak nejen nově zjištěným druhem v CHKO Pálava, ale zároveň je jedním z nejvzácnějších druhů naší flóry, což jen podtrhuje nutnost zachovat přírodu a krajinný ráz této oblasti, neboť Pálava stále ještě nevydala všechny své poklady.