„Doufám, že to bude velmi inspirativní den,” řekl na úvod britský velvyslanec Nick Archer a průběh konference jako by jeho slova potvrzoval. Byl to den plný příběhů a zkušeností, v němž došlo i na velmi upřímné zpovědi.

Eva Zažímalová: Podpořili mě kolegové

Jako první prostor otevřela předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, která na pódiu vzpomínala na jedno z nejsložitějších životních období. „Život vědkyně-matky je v mnohém těžší než život vědce. Můj syn onemocněl ve třech letech cukrovkou prvního typu a já byla pod obrovským tlakem příbuzných a známých, abych svou vědeckou kariéru ukončila,” řekla Eva Zažímalová. „Naštěstí jsem v té době měla velkou podporu svého pracoviště, a musím přiznat, že to byli právě muži, kteří mi pomáhali. Mohla jsem pracovat z domova a do práce chodit pouze připravovat experimenty,” dodala s tím, že během své vědecké kariéry diskriminaci nezažila.

Baronka Greenfieldová: Nejlepší období přišlo po třicítce

Vystoupení předsedkyně Akademie věd vysoce ocenila baronka Greenfieldová, která je jednou z nejvýraznějších osobností britského vědeckého života. Napsala mnoho odborných i polularizačních knih a stala se první ženou, která přednášela v rámci prestižní Královské instituce (Royal Institution), jejíž ředitelkou se později stala. Působí na Oxfordské univerzitě, je členkou Parlamentu a její portrét dokonce visí ve slavné National Portrait Gallery v Londýně.

„Pocházím z chudých poměrů, moje maminka byla tanečnice a otec elektrikář. Zatímco mí spolužáci jezdili na drahé dovolené, já vysedávala v knihovnách. Byla jsem první z rodiny, kdo šel studovat na univerzitu. Původně jsem se zajímala o filozofii a psychologii, k neurologii jsem se dostala vlastně náhodou,” řekla Susan Greenfieldová s tím, že nejlepší období jejího života přišlo po třicítce. „Říká se, že v tomto věku procházíte krizí, ale já to měla naopak: máte sebevědomí, zkušenosti a tolik neřešíte, co si o vás myslí ostatní,” dodala a přiznala, že vědě zasvětila i svůj rodinný život a neměla děti. Greenfieldová se specializuje na neurodegenerativní onemocnění mozku, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba. Snaží se rozvinout včasnou diagnostiku této nemoci, kterou označuje za „smrt za živa“ („living death”), pomocí tzv. markerů z krevních testů.