Kvůli pandemii covidu-19 začíná světová výstava s ročním zpožděním. Pečlivě a dlouho se na ni připravovali také čeští vědci, jednu z největších atrakcí připravilo České vysoké učení technické v Praze (ČVUT). Na jeho projektu S.A.W.E.R. (Solar Air Water Energy Resource - ZDE) od počátku úzce spolupracoval Miroslav Vosátka z Botanického ústavu AV ČR (ZDE). O přípravách projektu jsme psali v jednom z dřívějších čísel časopisu A / Věda a výzkum (ZDE).
Žížaly se pomalu proplétají tmavou vrstvou kompostu a usilovně pracují na přeměně kuchyňských zbytků v organické hnojivo. Pomáhají jim v tom tisíce chvostoskoků a dalších miniaturních živočichů, které nejsou na první pohled vidět. Jejich společné úsilí v nevelké nádobě zvané vermikompostér je ale pro budoucí zazelenání pouště velmi důležité. „Výsledkem je kompostový výluh, kterému pracovně říkáme žížalice, přidáváme jej jako přírodní hnojivo do jednoho z našich experimentálních záhonků,“ říká ve skleníku průhonického areálu Botanického ústavu AV ČR Miroslav Vosátka.
Kromě žížalice se písčitá půda hnojí řasovou suspensí. I ta se vyrábí přímo na místě – v tzv. fotobioreaktoru. Představit si jej můžeme jako takový dlouhý nerezový kaskádovitý stůl, po němž nepřetržitě protéká brčálově zelená voda. Množí se v ní speciální sladkovodní mikrořasy, které jsou schopny vychytávat živiny z odpadní vody, organicky je navázat a následně pomalu uvolňovat k rostlinám.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva