Cílem je, aby finance na zabezpečení stád před velkými šelmami byly co nejdostupnější. 

AOPK ČR také navrhuje, aby se minimální částka, o kterou mohou chovatelé žádat, snížila na 50 000 Kč (v uplynulém období to bylo 100 tis Kč). Na dotaci tak dosáhne i řada menších chovatelů.  Zkušenosti ukazují, že dobré zabezpečení dokáže odvrátit 80–95 % vlčích útoků. Ochrana chovaných ovcí je v místech, kde vlk žije, mnohdy kvalitnější, než tomu bylo dříve. Přesto se je stále dost chovatelů, kteří mají stáda zabezpečena nedostatečně. Pro vlky jsou snadnou kořistí, což poškozuje všechny.

„Leccos se už udělalo, chovatelé mají nárok na kompenzaci škod, hledají se možnosti, jak dále zjednodušit administrativu. Cesta to není jednoduchá, zkušenosti v různých státech Evropy jsou různé. Mimochodem, například na Slovensku  neplatí chovatelům žádné finance na zabezpečení stád, bere se to jako samozřejmost.  Určitě je toho ještě dost k vylepšení, víme, že pro chovatele je těžké vidět zvířata napadená velkou šelmou. Rozumíme tomu, že zavádění ochranných opatření je pro mnohé komplikací. Ale tvrzení, že vlk do naší kulturní krajiny nepatří, jak v tuzemské debatě často zaznívá, určitě není pravdivým konstatováním. Nesmíme totiž zapomínat, že více než devadesát procent vlčího jídelníčku tvoří přemnožená zvěř, která škodí lesníkům i zemědělcům. Vlci tak pomáhají snižovat počty srnců, jelenů či prasat divokých,“ komentuje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.   

„Zpracovali jsme standardy pro zabezpečení stád [ZDE], prosadili jsme navýšení kompenzací za škody, kolegové na regionálních pracovištích drží pohotovosti ve dnech pracovního volna, aby chovatelům v případě škod byli rychle nápomocni, všechny informace včetně příkladů dobré praxe soustřeďujeme na webové stránce www.navratvlku.cz. Snažíme se zajistit kvalitní monitoring vlka na našem území a mít dostatečné informace o jeho výskytu a původu, chystá se novela zákona o náhradách škod, která pokryje širší škálu škod způsobených chráněnými šelmami,“ vypočítává Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Nyní připravujeme dostupnější finance z evropských zdrojů a kromě toho hledáme způsob, jak chovatelům z národních zdrojů  pokrýt vícenáklady, spojené se změnou organizace pastvy, jako je přehánění na noc do košárů, pastva v menších oplůtkách, kontrola ohradníků a jejich funkčnosti, práce pasteveckých psů. Jsme v kontaktu s chovatelskými svazy, s tuzemskými i zahraničními experty, ke konci letošního roku připravujeme aktualizaci programu péče o vlka, který byl schválen v březnu 2020 [ZDE],“ dodává Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Z Operačního programu Životní prostředí bylo v uplynulém období podpořeno téměř pět desítek žádostí o dotace na zabezpečení stád za více než 45 milionů korun, dalších 31 žádostí se ještě posuzuje. Nové žádosti se nyní nepřijímají, předpokládá se, že nové výzvy by měly být vyhlášeny počátkem roku 2022. Standardy na zabezpečení stád [2] kladou důraz na prostupnost krajiny. Vlci se do ohrady nejčastěji dostávají podlezením či podhrabáním, zásadní je tedy kvalitní ochrana u země. Nejúčinnější je pravidelně kontrolovaný funkční elektrický ohradník pod dostatečným napětím v kombinaci se socializovaným pasteveckým psem [ZDE].

Podle vyhodnocení tzv. vlčího roku 2019/2020 zasahuje na naše území 22 vlčích teritorií, přičemž naprostá většina je přeshraničních. Letos je potvrzeno rozmnožování u několika smeček, populace vlků se postupně na větší části našeho území po cca 150 letech etabluje.