„BVP-1, tedy bojové vozidlo pěchoty, jsme ve dvou kusech získali od 42. mechanizovaného praporu na konci ledna. Jsou to pro nás významné exponáty: Jedno, konkrétně BVP-1 s věžovým číslem 335, totiž kdysi patřilo do výzbroje přímo našeho útvaru a sloužilo u něj dlouhých dvacet let,“ podotýká velitel praporu podplukovník Martin Hajduch.

„Bévépéčko“ ve své době představovalo vozidlo velmi kvalitní konstrukce. Šlo o u nás licenčně vyráběné sovětské lehké bojové pásové vozidlo BMP-1, jehož produkce ve slovenských závodech dosáhla v letech 1970-1989 neuvěřitelných 18 tisíc kusů. Odebírala je jak sovětská armáda, tak některé zahraniční státy.

„Vojáci si u něj považovali především malé světlé výšky, která mu pomáhala pohybovat se v terénu s nízkou pravděpodobností odhalení. Ceněno bylo také pro snadnou údržbu. Schopnost plavat a hlavně pohyb po pásech mu propůjčovaly neobyčejnou mrštnost v těžko prostupném terénu. Jeho slabinou, kterou sdílí i nástupce BVP-2 používaný dodnes 7. mechanizovanou brigádou, je nízký stupeň balistické ochrany, neboť při dnešních možnostech pancíř prorazí i střela z velkorážné pušky,“ vysvětluje Hajduch.

BVP-1 i BVP-2 jsou elegantní a v řadě parametrů nadčasové. V čem bohužel tato vozidla silně zaostávají, jsou systémy komunikace, vedení a řízení palby, aktivní i pasivní ochrana a protiopatření. V moderním pojetí armády jsou tyto schopnosti nutností a bévépéčka už tyto požadavky nedokážou splnit.

Své místo si ale 72. mechanizovaného praporu najdou: Jako vzpomínka na mnoho let tvrdé práce vojáků, jedno z nich vítá příchozí spolu s tankem T-34 u vjezdu do posádky a druhé jako důstojná stráž doplňuje památník hrdinů.

Jejich vystavením ale přáslavičtí s prací nekončí. „Logistici budou mít za úkol své staronové svěřence zrenovovat, stejně jako tank T-34, o který pečují vojáci 73. tankového praporu,“ uzavírá Hajduch.