Ani letos se na termínu a délce výstavy nic nemění: zajít na ni můžete během posledních dvou srpnových týdnů každý den od 10 do 18 hodin, pouze poslední den – v neděli 30. srpna – bude otevřeno jen do 16 hodin. Co vás v Botanické zahradě čeká? Docela pěkný mix drobných exotů, menších, středních i velkých papoušků i zástupců dalších ptačích rodů.

Arové trochu jinak, ve velké síťové voliéře

Hned u vchodu do lodi hlavního subtropického skleníku narazíte na síťovanou proletovou voliéru s velkými druhy arů, které na výstavu zapůjčila společnost Laguna. Uvidíte v ní dva nejčastěji chované velké druhy arů – ary ararauny a aru zelenokřídlého – a pokud budete mét jen trochu štěstí, můžete se nachomýtnout u ukázky létání mladé ararauny, kterou Laguna odchovala od páru složeného z papoušků, kteří skončili v této společnosti jako nechtění a zdravotně postižení. Laguna i letos dodala na výstavu takřka všechny velké druhy papoušků a není se co divit: akce se koná na její domovské půdě, přímo ve sklenících Botanické zahrady je zázemí pro hendikepované a opuštěné papoušky.

Neznalý návštěvník tak ani nemusí postřehnout, že kromě výstavy se ve sklenících nachází i stálé voliéry s bílými kakaduy a amazoňany modročelými patřícími právě Laguně a že venkovní voliéra s kakaduy ukrytá ve výklenku skleníku je rovněž trvalým zázemím pro papoušky z Laguny. Ale zpět do „výstavního“ skleníku. Letos jsou voliéry a klece rozmístěné tak, že prostor nevytváří dojem přemrštěnosti nebo naopak nedostatku výstavních exponátů. Každý si přijde na své. Není tu sice žádná extra vzácnost, ale těmi se pyšní spíš větší výstavy, které cílí hlavně na chovatele. Akce v Botanické zahradě je zaměřená především na laickou veřejnost a je v pravdě „propagační“. Téměř 120 exotů je úctyhodné číslo a člověk by skoro nevěřil, že se jich může tolik na tak malou výstavu vejít.

Od každé skupiny ptáků trochu

Druhová pestrost uspokojí snad každého. Jihoamerické papoušky zastupují kromě zmíněných arů například amazoňané žlutolící, aratingové zlatočelí či amazónci černotemenní. V jedné kleci je možné vidět přírodní i mutační mníšky šedé, dále jsou tu pro laiky málo známé tiriky zelené či aymary pruhované. Z australských papoušků potěší kolekce rosel, jež zahrnuje přírodní rosely penant a rosely pestré nádherné a modré. Moc pěkní jsou latamové vlaštovčí, u kterých by ale byla pěkná nějaká tabulka s informacemi o kritické situaci s divokou populací v přírodě, kde zbývá posledních tisíc párů a jejich počet neustále klesá. Což je paradoxní vzhledem k tomu, jak moc jsou latamové rozšíření v zajetí a jak dobře se u chovatelů, včetně českých, množí.

Barevně výstavu obohacují dva druhy loriů: loriové tříbarví s letošním mládětem a loriové mnohobarví jižní. Milovníci menších australských papoušků uvítají čtyř druhy neofém (modrohlavou, tyrkysovou, ozdobnou a bourka), všechny v přírodním zbarvení. Ve střech druzích jsou zastoupeni afričtí papoušci rodu Poicephalus. Nejčetnější papoušek senegalský je vystaven v přírodním zbarvení i v mutaci žluté straky se žlutým ocasem, která vypadá opravdu zajímavě. Porovnání přírodních a mutačních ptáků výstava nabízí i u alexandrů malých (vedle zelené přírodní barvy jde o žlutou a modrou). Ze středně velkých australských papoušků na výstavě nechybí papoušek královský a nádherný, oba v přírodní formě.

Nechybí ani výstavní ptáci hned od několika klubů

Klubová výstava KPEP každoročně nabízí prostor specializovaným organizacím a nejinak je tomu i letos, kdy se na ní podílel i Český klub chovatelů agapornisů, Český klub chovatelů korel, Klub chovatelů andulek, ale i klatovská pobočka KPEP a Klub chovatelů bažantů, okrasného vodního ptactva a holoubků. Díky této spolupráci jsou ve skleníku Botanické zahrady samostatné sekce s výstavními andulkami od Svatopluka Vlasáka, dvě klece s výstavními korelami od Jaroslava Nesvorného, úspěšného vystavovatele na světových šampionátech C.O.M. či mutační agapornisové od Karla Nováka a Josefa Markytána. Na své si také přijdou milovníci drobných exotů – čeká na ně kolekce amadin, zebřiček, chůviček, panenek, pásovníků či rýžovníků a kanárů.

Speciální prostor mají kardinálové červení a šedí a v samotném čele skleníku jsou hlavní hvězdy letošní výstavy – ledňáci obrovští – kteří se pravidelně ozývají hurónským smíchem (k chechtotu je mohou návštěvníci ponouknout puštěním nahrávky z YouTube). Okolo jejich voliéry se prochází husy andské a společnost jim dělá i prodejní stánek s krmivem pro exoty a klece s papoušky na prodej. Komu by snad na výstavě chyběla neopeřená zvířata, může se podívat na morče divoké. Celkově je letošní výstava povedená a díky několika drobným praktickým úpravám není ve skleníku takové horko jako v minulých letech. Navíc po loňské premiéře tu je opět instalovaný rozprašovač vody, který se automaticky spíná v pravidelných intervalech, což ocení i mnozí návštěvníci.