Analýza vznikla z iniciativy radního Radka Lacka, který je za oblast bydlení odpovědný. IPR Praha na ní spolupracoval s Odborem bytového fondu MHMP. Analýza se stane jedním z podkladů rozhodování o budoucím směřování bytové politiky hlavního města.

Rozsáhlá analýza zkoumala jak stav existujícího bytového fondu, tak dlouhodobý vývoj nové bytové výstavby v jednotlivých městských částech. Mezi lety 2001 a 2011 se v Praze postavilo 11749 nových domů, tedy o celých 12%. Z téměř 100 000 domů, určených k bydlení, jich je dlouhodobě 7% neobydlených. Průměrné stáří pražských domu činí 53,3 let.

Analýza se zabývala také proměnami cen bytů a výše nájmu. Obé se v posledním roce razantně zvýšilo: zatímco od roku 2010 do roku 2014 zůstávala výše cen bytů i nájemného na velmi podobné hladině, v roce 2015 prudce vzrostla. Průměrné nabídkové nájemné bytů vyskočilo ze 173 Kč/m2 v roce 2014 na 212 Kč/m2 v prosinci 2015.

Praha je v rámci České republiky regionem s nejvyššími cenami bytů. Průměrná kupní cena bytu v Praze dosahovala v roce 2015 hodnoty 47 765 Kč/m2, zatímco ve zbytku republiky šlo jen o 18 761 Kč/m2. Ačkoli jsou v Praze tradičně vyšší i mzdy, ovšem nikoli natolik, aby rozdíl vykompenzovaly. Zatímco Pražan s průměrným příjmem vydělává na koupi jednoho m2 průměrného bytu v Praze 42 dní (včetně víkendů a svátků), v rámci celé ČR je k tomu zapotřebí pouze 21 dní.

Problém finanční nedostupnosti vlastnického bydlení se tak v rámci ČR koncentruje především do Prahy. Analýza se také věnovala finanční dostupnosti bytů a nákladům domácností na bydlení. Pořízení bytu bylo v Praze nejobtížnější v roce 2008, kdy vrcholil realitní boom, a ceny bytů byly na vyšší úrovni, než v roce 2015. Situace se po roce 2008 zlepšovala, vzhledem k vývoji v minulém roce lze očekávat, že dostupnost bydlení se opět velmi zkomplikovala.

Dalším tématem, jemuž se analýza věnovala, byla také otázka obecního bydlení, které by mohlo sloužit jako dostupné a sociální nájemní bydlení pro ty, kteří si byt v rámci regulérního trhu nemohou dovolit. V roce 2015 pobíralo příspěvek na bydlení v průměru 23 540 příjemců, což je mnohem více, než tomu bylo v roce 2007. Dalších 3630 příjemců pobírá tzv. doplatek na bydlení. Na každých 1000 obyvatel Prahy připadá 8,5 osob, ohrožených ztrátou bydlení. V Praze je celkem 9531 osob bez domova. Mezi lidmi, kteří mohou mít problém dosáhnout na důstojné bydlení, jsou z velké části senioři. Protože průměrný věk v Praze roste, hrozí tedy, že se počet lidí ohrožených ztrátou bydlení bude zvyšovat. V roce 2011 vlastnila Praha celkem 64 847 obecních bytů, což činilo 11% všech bytů v hlavním městě. Jejich počet ovšem do roku 2016 značně poklesl, a to na 35 tisíc bytů. Zatímco privatizace probíhala se značnou intenzitou, nové byty se téměř nestavěly. V Praze tak na jeden obecní byt připadá 36 obyvatel, v západních městech je to mnohem méně – ve Vídni a Kodani je to 9 obyvatel, v Berlíně 13. Je to samozřejmě důsledkem odlišného historického vývoje, ale také skutečnosti, že západní metropole mívají v oblasti bydlení a jeho dostupnosti ambicióznější cíle, než Praha.

Z analýzy jasně vyplynulo, že Praha – město, kde nájemné prudce roste a stává se pro mnohé nedostupným – potřebuje programy dostupného a sociálního bydlení. Na problematiku dostupného bydlení ostatně klade důraz i Strategický plán, který Praha schválila v listopadu 2016. Byty už by tak Praha neměla prodávat, ale spíše stavět. Podle analýzy by bylo též vhodné vyhradit byty pro startovací bydlení, stejně jako bydlení pro seniory.