„Konkrétně letos použijeme tento finanční dar hlavně na nákup nových žíněnek, kterých není nikdy dost,“ říká Bohuslav Bubník, starosta TJ Sokol na Mělníce. Podle něj má mělnická jednota kolem 700 členů, přičemž její vznik je datován 21. květnem 1868. „Od té doby se plně věnujeme tělovýchově, sportu a vzdělávání v těchto oblastech. Samozřejmě jsme neziskový dobrovolný spolek, takže jednotlivé oddíly mohou existovat jen na základě členských příspěvků, dobrovolného přispění veřejnosti a finančních darů našich partnerů, jakým je například společnost ČEZ Teplárenská, jíž už potřetí tímto děkujeme.“

Pomoc ČEZ Teplárenské prostřednictví finančních darů vždy vychází motta - chceme být vždy dobrým sousedem, a proto pomáháme tam, kde působíme. „Zaměřujeme se přitom hlavně na oblast školství, zdravotnictví, sociálních služeb a také sportu. V tomto případě jsme opakovaně podpořili TJ Sokol na Mělníce, jejíž zajímavá historie, zvláště z období druhé světové války, mně před časem opravdu překvapila. Jsme rádi, že i letos opět rychle našli cestu, jak správně finance použít,“ dodal k tomu Jan Nechvátal, generální ředitel společnosti.

TJ Sokol na Mělníce má na svých www stránkách uvedeno hned 13 oddílů od všestrannosti  (cvičení rodičů s dětmi od dvou let), atletiky a míčových sportů až po funkční trénink, jógu, kulturistiku, silový trojboj a různá bojová umění, jako jsou například karate či thajský box. Poměrně zajímavá je historie jednoty, která se svým letopočtem 1868 řadí mezi nejstarší tělovýchovné spolky v České republice vůbec. Vznikla totiž jen sedm let po pádu Bachova absolutismu, tedy v době, kdy už bylo na celém území habsburské monarchie povoleno sdružování občanů v nejrůznějších uměleckých, divadelních, okrašlovacích a tělovýchovných spolcích.

Bez zajímavosti není například ani to, že jedním ze cvičitelů jednoty byl i kapitán Otakar Jaroš, hrdina od Sokolova. Jeho jméno je pochopitelně uvedeno na desce pomníku u mělnického Tyršova domu. Ostatně jmen je celkem čtyřiatřicet. Mělničtí sokolové si tak s úctou připomínají památku svých bratří a sester, zahynuvších během obou světových válek. „V první válce umírali naši bratři na frontě za císaře pána, ve druhé za svobodu své vlasti a bohužel nebyli to jen bratři, ale i sestry. Kromě Otakara Jaroše a dalších pěti padlých během květnového povstání, byli všichni ostatní umučeni či popraveni v koncentračních táborech. Osm z nich za přímou podporu parašutistů zapojených do atentátu na Heydricha,“ uzavírá Bohuslav Bubník.