„Situace u nás je taková, že mnoha úspěšným technikům chybí vědecké kvalifikační tituly. Nabízí se tak otázka, jakou míru vědecké kvalifikace lze prominout či nahradit samotnou praxí,“ komentuje situaci děkan Fakulty strojní ČVUT prof. Michael Valášek. „Stále u nás totiž převládá silný názor, že doktorské studium je potřeba jen pro akademickou kariéru, zatímco pro uplatnění v praxi nemá význam…“

Inspiraci ohledně řešení přitom nemusíme hledat příliš daleko. V sousedním Německu studenti doktorského studia (dříve CSc., Dr. dnes Ph.D.) téměř automaticky odcházejí do průmyslové praxe. To má za následek, že vývojová oddělení velkých firem jsou obsazena doktory (absolventy doktorského studia). V Německu totiž vnímají věc zcela odlišně. Uvědomují si, že pokud se studenti během pěti let studia snažili pohybovat na hraně lidského poznání a využívali odpovídající vědecké metody a přístroje, přirozeně tuto svou znalost přenesou v zaměstnání i do průmyslové praxe, kterou tak zároveň obohacují.

Skutečnost, že ve velkých firmách v Německu najdeme řadu doktorů, má další význam i pro získávání univerzitních profesorů technických věd z praxe. Je přece běžným jevem, že se úspěšný zaměstnanec ve věku okolo padesáti let rozhodne pokračovat v kariéře na univerzitě. Jestliže má doktorský titul, má jistě i řadu výzkumných výsledků z vývoje u velké firmy. Pak je také ideálním kandidátem na profesorský titul a na to, stát se vedoucím katedry příslušného oboru na vysoké škole. Tento častý jev na německých vysokých školách plyne z faktu, že doktorské studium absolvují i jedinci, kteří jdou posléze do praxe, a nejen ti, kteří pokračují v akademické kariéře.

A tak je více než logické, co k tomuto problému dále říká děkan Valášek: „Propagujme doktorské studium pro všechny studenty. Vymaňme se z iluze, že doktorská studia slouží pouze pro akademickou kariéru. Podporujme firmy v ČR, aby oceňovaly doktorskou kvalifikaci svých zaměstnanců. Představuje to běh na dlouhou trať, nicméně výsledkem bude větší propojení vysokých škol s praxí. A to je přesně to, po čem se stále tolik volá a co nám tak moc schází.“