Ve zrušeném tendru na rozšíření Temelína nebyla lokalizace kvůli zákonu o veřejných zakázkách požadována. Nyní však vláda otáčí a říká, že bude vyžadovat maximální zapojení firem působících na území ČR. Jenže existují různé stupně lokalizace, s nimiž se můžeme setkat v jiných zemích.

První příkladem je finská jaderná elektrárna Hanhikivi. Tu během kulatého stolu představil Ivo Kouklík, ředitel jaderného ostrova ve společnosti Fennovoima, která tento projekt realizuje. Řekl, že tento projekt realizuje plně soukromý subjekt na základě dodávky na klíč. O lokalizaci nikdo s dodavatelem technologie nejednal, i tak ale bude výrazná část prací svěřena finským firmám. Podle Kouklíka jim připadnou zakázky v hodnotě zhruba 2 miliard eur, avšak probíhá to čistě na dobrovolné bázi. „Výstavba proběhne v regionu, který má pomerně řídké osídlení, a místní firmy se těší na příliv pracovníků pro výstavbu i provoz elektrárny. V regionu žije asi 50 000 lidí a během výstavby tam přibude na 4000 pracovníků, v dlouhodobém horizontu pak bude elektrárna zaměstnávat stovky lidí kvůli provozu,“ doplnil Kouklík.

Odlišným připadem je maďarská jaderná elektrárna Paks II, kde si maďarská vláda vyjednala 40% účast místních firem. Došlo k tomu díky tomu, že projekt je realizován na základě mezivládní dohody. Z této dohody vzešly tři realizační smlouvy, z nichž nejdůležitější je EPC kontrakt. „Podle kontraktu musí dodavatel dodržet technické podmínky v něm stanovené, těch maďarská strana stanovila na 11 000, dále fixní termín výstavby a fixní náklady. Kontrakt dále obsahuje záruky pro zákazníka,“ vysvětlil Atila Aszodi, maďarský vládní zmocněnec pro udržení výroby v lokalitě Paks.

Na financování výstavby byla podepsána speciální mezivládní dohoda, která pokryje 80 % nákladů na realizaci projektu. „Splácení začne až po uvedení nových bloků do provozu a bude trvat 21 let,“ dodal Aszodi.

Pro porovnání toho, kde se maďarský projekt dnes nachází oproti českému, jsou důležitá následující data, která Aszodi uvedl: V roce 2008 byla schválena nová energetická koncepce (v Česku byla schválena v roce 2015), v roce 2012 byla ze společnosti MVM vyčleněna projektová společnost (v ČR společnosti EDU II a ETE II v roce 2016) a v roce 2014 následovaly mezivládní dohody s Ruskem o výstavbě dvou bloků typu VVER-1200 a o jejím financování. „Nyní se projekt nachází ve fázi licencování, která je velmi náročná. Aktuálně žádáme o stavební povolení, po němž se rozběhne samotná výstavba,“ uvedl Aszodi.

Poslední model lokalizace zmínil Leoš Tomíček, starší viceprezident pro jaderné projekty společnosti Rusatom Overseas. „V Číně stavíme jaderné bloky v elektrárně Tianwan a v loňském roce nám přibyla nová lokalita, která byla původně určena pro reaktory AP1000. Výstavbu reaktorů VVER provádí čínské firmy ve spolupráci s Rosatomem a lokalizace dosahuje až 80 %. Rosatom má na starosti projekt jaderného ostrova, dodávku jeho komponent a dohled nad montáží a spouštěním. Zbývající objem prací provádí čínské firmy,“ řekl Tomíček.

Čínský projekt ukazuje, že tzv. česká cesta je možná a že existuje minimálně jeden dodavatel, který je na tato jednání ochoten přistoupit. Nutno ale podotknout, že v Číně Rosatom realizuje výstavbu 8 bloků, takže i vysoká míra lokalizace dává větší smysl. František Hezoučký z Fakulty strojní Západočeské univerzity říká, že je důležité, aby byla varianta odkoupení projektu jaderného ostrova zahrnuta mezi posuzované varianty výstavby nových bloků v Česku. Zajistilo by to práci pro české firmy jak během výstavby, tak během minimálně 60letého provozu.

Kromě toho, že by měl podle Hezoučkého hrát podíl českých firem větší roli při výběru dodavatele než cena, měli bychom myslet i na to, abychom byli součástí pomyslné rodiny reaktorů. „Nedává valný smysl, abychom stavěli blok, který bude jediný svého typu na světě. Nebylo by totiž možné úzce spolupracovat s provozovateli z jiných zemí a opřít se o průběh schvalovacího řízení jinde ve světě. To by nám usnadnilo jak samotnou výstavbu, tak provoz nových bloků,“ vysvětluje Hezoučký.

V oblasti financování nových bloků se Hezoučký silně opřel do minoritních akcionářů ČEZu, kteří jsou zatím médii považováni za odpůrce výstavby. „Minoritní akcionáři s ČEZem zažili léta tlustá, tak nevidím důvod, proč by neměli zažít i léta hubená. Nelze jen těžit z toho, co již bylo postaveno, ale je nutné výrobní zdroje také obnovovat. Proto nevidím důvod, proč by nemohla být snížena dividenda a ČEZ nemohl výstavbu zafinancovat z vlastních zdrojů,“ uzavírá Hezoučký.