„Projekt návratu divokých koní a záchrany ohrožených motýlů s pomocí pastvy velkých kopytníků se od počátku rodil v bolestech. Když jsem na konci roku 2007 založil společnost Česká krajina, začala za několik měsíců do té doby největší ekonomická krize posledních desetiletí. Firmy i nadace omezovaly podporu neziskových projektů, včetně těch, které dlouhodobě podporovaly. Přispět na úplně nový záměr, navíc v Česku poměrně neobvyklý, tak pro ně bylo v té době nemyslitelné. Protože jsem nechtěl nechat projekt umřít hned při náznaku prvních potíží, a zároveň i příprava návratu divokých koní vyžadovala určité finanční prostředky, přibral jsem si druhé zaměstnání, abych mohl start projektu financovat,“ vzpomíná Dalibor Dostál, zakladatel ochranářské společnosti Česká krajina.

Další nasazení si pak vyžádala příprava první etapy milovické rezervace, na níž ochranářská společnost čerpala dotace. Administrativně náročný proces si vyžádal další hodiny navíc. „Souběh zaměstnání, vydělávání na financování projektu a příprava dotační žádosti v jeden čas nakonec vedly k tomu, že jsem musel věnovat práci 19 hodin každý všední den. Vstát ráno v 5 a s minimálními přestávkami na jídlo a podobně pokračovat až do půlnoci. Na oběd přitom většinou nezbyl čas. To, co mělo být provizoriem na několik týdnů nebo měsíců se nakonec protáhlo na dva a půl roku,“ pokračuje Dalibor Dostál a připojuje: „Navíc samotná práce je poměrně bezútěšná. Když jsem s projektem začínal, těšil jsem že, že budu trávit čas v přírodě. Realita je taková, že prakticky veškerý čas tvoří administrativa a s ní spojené mnohahodinové sezení u počítače.“

Velké pracovní nasazení se přelévalo také do víkendů. „Od roku 2013 jsem neměl jediný volný víkend, kdy bych alespoň několik hodin nemusel věnovat práci na projektu nebo dorovnávání skluzu v zaměstnání. Musel jsem omezit také odpočinek v rámci dovolené. Snad s jedinou výjimkou jsem od té doby neměl volno delší než pět dní za celý rok, a to ještě přerušované neustálým řešením nutných záležitostí po telefonu. V některých letech jsem dovolenou neměl vůbec,“ dodává Dalibor Dostál.

Po dokončení rezervace se objem práce přeci jen snížil na snesitelnějších 14 hodin denně. Poklesu k normálu a obvyklejším 8 až 10 hodinám práce pak zabránily komplikace s dokončením rezervace. „Poprvé jsme zmínili zdržení v souvislosti s rozšířením rezervace 22. října roku 2015, když se narodilo v rezervaci první hříbě divokých koní, klisnička Samhain. Od té doby neustále improvizujeme, protože dokončení rezervace plánované původně na rok 2016 se stále nepodařilo dotáhnout. U tak rozsáhlého projektu, s desítkami a dnes již stovkami velkých zvířat, je přitom improvizace velmi náročné nejen na finance, ale i na čas,“ navázal Dalibor Dostál. S něčím podobným se přitom nemusejí potýkat obdobné ochranářské projekty nejen ve vyspělých zemích západní Evropy, ale ani ve státech jako je Rumunsko nebo Bulharsko.