Zádušní oběť začíná, když komisař Mondl přijíždí z Vídně do malého českého městečka, aby zde vypátral pachatele série vražd mladých mužů a aby vyvrátil pochybnosti o tom, že se jedná o vraždy rituální. „Komisař Mondl chce nastolit spravedlnost. To je věčný boj. Říká se, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Ony nezvítězí, pochopitelně. Ale je potřeba o to bojovat a dosáhnout alespoň remízy,“ říká představitel hlavní role Milan Kňažko a ke své postavě dodává: „Nad postavami Vladimíra Körnera je jistý závoj tajemství. I nad komisařem. Zejména oceňuji jeho nejednoznačnost a mnohovrstevnatost.“

„Körnerův scénář mě vzrušil od první chvíle především aktuálností poselství. Téma vyjadřuje v bezmezném stesku jedna z hlavních ženských postav: ‚Proboha, proč to všechno? Snad jen proto, že mír trval příliš dlouho a lidé se už nemohli dočkat, až budou zabíjet. Zapomněli, že budou zabíjeni i oni…, i my… ‘,“ prozrazuje režisér Jiří Svoboda a pokračuje: „Vladimír nepíše postavy, které jsou tažené dějem. Když čtete jeho scénář, nikdy nedoká­žete přesně odhadnout, jak se postavy zachovají, v tom spočívá jejich živoucnost. Mají svá tajemství. Vladimír je naznačí, ale nikdy zcela nedopoví, a provokuje tak vaši fan­tazii.“

Výjimečnou osobitost Körnerových postav potvrzuje i představitelka Almy Ági Gubíková, která se už s Jiřím Svobodou sešla na dvoudílném Posledním cyklistovi: „Postavy v Zádušní oběti jsou komplikované a záhadné. Nedají se nakreslit jedním tahem. V jedné figuře jsem mohla ukázat pokoru služky, nezkrotné pudy ženy, nesmělost dětské duše, šílený strach a starost o druhého. Je to pro herce dar.“ Trojlístek hlavních postav uzavírá Eva Josefíková, které scénář předepsal vyjadřovat se především výrazem očí, mimikou a gesty. „V minulosti už jsem byla při tvorbě postav takto limitovaná. Ačkoliv to byly vždy ženy s pohnutým až tragickým osudem, práci na takových rolích si vždy užívám. Mám pocit, že když herci seberete jeden výrazový prostředek, o to víc musí rozžít ty další.“

„Scénář Zádušní oběti byl jedním z nerealizovaných děl, která jsem po nástupu do funkce v roce 2012 v České televizi našel. Potenciál filmu byl přitom zcela zřejmý - nejen proto, že ho psal Vladimír Körner, ale i proto, že jde o příběh žánrový, o noirově laděnou dobovou detektivku zasazenou do nadčasového společenského rámce,“ říká ředitel vývoje pořadů a programových formátů Jan Maxa a pokračuje: „Když o scénář projevil zájem režisér Jiří Svoboda a přidal se k němu i kameraman Vladimír Smutný, bylo jasné, že vzniká mimořádný projekt - vždyť jde o první spolupráci tohoto tvůrčího tria od legendárního Zániku samoty Berhof.“

Na film z roku 1983 vzpomíná také autor námětu a scénáře Vladimír Körner: „Zádušní oběť je pro mě vlastně rozloučení. A to, že vznikla ve stejném týmu jako Zánik samoty Berhof, je pro mě zárukou, že jde o loučení čestné a na úrovni.“

Hudbu k filmu složil Michael Kocáb a houslové party ve snímku hraných Leou (Eva Josefíková) nahrál Pavel Šporcl. Film se z většiny natáčel na lokacích v Třebíči.

režie: Jiří Svoboda // scénář: Vladimír Körner // kamera: Vladimír Smutný // hudba: Michael Kocáb // dramaturg: Marča Arichteva // kreativní producent: Jan Maxa // hrají: Milan Kňažko, Ági Gubíková, Eva Josefíková, Vilma Cibulková, Klára Trojanová, Petr Vaněk, Tomáš Töpfer, Petr Motloch, Adrian Jastraban, Kajetán Písařovic, Václav Neužil, Kryštof Hádek, Igor Bareš, Václav Jiráček, Viktorie Čermáková, Jan Hájek a další