„Nebyl jsem smutný, že jsem si do té chvíle dělal v Ekvádoru jen osobní rekordy. Hřálo mne vědomí, že se pořád zlepšuji. Do finále jsem postoupil s pátým nejlepším časem a trenérka Alexandra Erlebachová mne v polední pauze házela do pohody. Říkala, ať jsem hlavně v klidu, ať mám z té padesátky radost, že je to můj poslední závod, tak ať dám do něj úplně všechno, co ve mně je. A abych se opravdu zklidnil, objednala mi dvě kávy. Na startu jsem si v duchu opakoval, že musím zaplavat co nejlépe, v největší frekvenci, a své soupeře jsem proto nevnímal. V cíli zavládla obrovská úleva. Byl jsem šťastný. Vždyť je to můj největší úspěch v kariéře!“ radoval se Vladimír Hlaváč po stříbrném úspěchu.

Adéla Míková si poslední den ve vodě plaveckého klubu Deportivo Diana Quintana připsala osobák na 200 metrů prsa 3:22,81 (ten starý měla bezmála o pět sekund pomalejší, 3:27,31), ale v rozplavbách dohmátla v součtu časů všech zúčastněných žen jako devátá a do finále nepostoupila.

Atletkám štěstí také nepřálo. Na osmistovce zaostala Kateřina Husáková vinou zdravotních problémů daleko za svými možnostmi a skončila sedmá, ve skoku do dálky zvládla Tereza Titěrová 464 cm, což ji odsoudilo na nepopulární čtvrté místo – a zároveň zůstala o 6 cm za paralympijským limitem. Druhá Češka Veronika Skuhrovská skončila šestá výkonem 455 centimetrů (i v jejím případě zaúřadoval zdravotní handicap, a sice bolavé koleno) a jen tři centimetry ji dělily od páté pozice.

Tenista Ondřej Sedliský porazil v napínavé a nervózní bitvě o bronz Iannottiho z Velké Británie 6:2 a získal v Guayaquilu druhou, tentokrát individuální bronzovou medaili. O třetí usiloval v deblu s Jakubem Jerhotem, ovšem ani jeden z českých tenistů neodvedl ideální výkon a po neúspěšném boji o třetí místo ve čtyřhře (2:6) zavládlo zklamání. Sedliský s Jerhotem neobhájili zlato z Loana.
„Tenisté ostudu neudělali, i když zlaté medailové žně jsou již minulostí. Ondřejovy dva bronzy jsou odměnou za jeho tréninkovou morálku a bojovnost. Z některých výsledků jsme smutní, ale optimismus je nadále na místě,“ doplnil trenér Jiří Jerhot.

Celkové dojmy z Global GAmes v Ekvádoru byly i přes medailové úspěchy spíše rozpačité. Kvůli organizačním eskapádám se začínalo o den později a naopak o den dříve proběhlo slavnostní zakončení – ve formě milého dýchánku s malým občerstvením. Součástí neformální rozlučky byla prezentace příštích Global Games, přidělených na rok 2019 do australského Brisbane.

„Letošní Global Games by se daly popsat v několika rovinách. První, a pro tu jsme sem jeli, je hodnocení sportovních výsledků našich reprezentantů. Zde mám trochu ambivalentní pocity. Na jednu stranu jsem s nimi rozhodně spokojen, předčily to, na co jsem reálně pomýšlel. Na druhou stranu jsem ale potajmu doufal, že by to mohlo být ještě lepší, a to už nedopadlo,“ říkal Svoboda.

„Líbilo by se mi lepší barevné složení našich medailí a v cyklistice a tenisu i jejich větší počet. Ovšem objektivně je potřeba si přiznat, že konkurence za poslední léta neuvěřitelně výkonnostně povyskočila, zvláště ve sportovních odvětvích citovaných v předchozí větě,“ upozornil vedoucí výpravy.

„Další rovinou je celkový přístup sportovců a vedení výpravy, týmový duch. Pokud by se i zde mohly rozdávat medaile, tak by to byla zlatá! Díky za to všem zúčastněným. No, a poslední rovinou je organizační úroveň celých Global Games. Na tu ovšem neexistuje žádná klasifikační stupnice, ta by se nikam nevešla. Ještě jsem neviděl tak špatně zorganizovanou, v podstatě vůbec nepřipravenou akci. Je to zázrak, že hry byly nakonec uskutečněny v plném rozsahu.“

David Soeldner, Guayaquil, Ekvádor