Pokud bychom se zaměřili pouze na zpoždění způsobená samotným dopravcem, pak by bylo zpožděno jen zhruba procento všech jeho vlaků. Tato zpoždění vznikají nejčastěji kvůli delšímu nástupu a výstupu cestujících, např. při přepravě skupin, většího počtu cestujících s jízdními koly nebo osob se sníženou schopností pohybu a orientace, které potřebují k nástupu a výstupu speciální plošiny. Druhou nejčastější příčinou zdržení na straně dopravce byla technická závada lokomotiv, jednotek a motorových vozů a třetí pak pozdní příprava vlaku k odjezdu.

Úplně nejčastěji však zpožďuje vlaky tzv. sled vlaků, ten se podílel od ledna do června na 26,9 % zpoždění. Tato skutečnost je ovlivněna historickým charakterem naší železniční sítě. Ta je sice nejhustší v Evropě, ale také má jeden z největších podílů pouze jednokolejných tratí. V Česku je podíl jednokolejek neuvěřitelných 77,5 %. Například v sousedním Rakousku je to zhruba 56 % a v Německu dokonce pouze 45 % tratí. Vlaky v zahraničí nemusí tak často čekat na křižování na „jednokolejkách“ a mohou jet plynuleji. To však platí i pro předjíždění pomalejších nákladních a osobních vlaků a rychlíky a expresy. Na naší železnici je totiž velmi málo vícekolejných úseků, kde by byla oddělena nákladní, regionální a dálková doprava, ale naopak je řada úseků s velmi vysokou hustotou provozu různě rychlých vlaků.

Do trojice nejčastějších příčin zdržení vlaků patří ještě čekání na přípoj v rámci čekacích dob (19,6 %), aby se lidé dostali co nejpohodlněji do svého cíle a domů a nemuseli kvůli menšímu zdržení prvního spoje čekat třeba skoro hodinu na následující vlak, a také vliv plánovaných výluk (12,2 %), při kterých je např. snížená kapacita tratě (místo dvou kolejí je k dispozici pouze jedna, vlaky musí čekat na protisměrné spoje) nebo se projevuje pomalejší náhradní doprava autobusy.

Za pozornost stojí také pátá nejčastější příčina zdržení vlaků, a to zpoždění vzniklé na síti sousedního provozovatele. Tento údaj se totiž týká poměrně malého počtu mezistátních vlaků v celkovém počtu spojů, které České dráhy provozují. Uvedený údaj tak ilustruje, že přesnost českých vlaků je na vysoké úrovni a ve většině případů je lepší než v zahraničí.

Deset nejčastějších důvodů zdržení vlaku:

1. Sled vlaků (křižování, předjíždění, provozní intervaly): 26,9 % 
2. Čekání na přípoj v rámci čekacích dob: 19,6 % 
3. Vliv plánovaných výluk: 12,2 % 
4. Obrat soupravy, hnacího vozidla, personálu v cílové/vratné stanici: 7,8 % 
5. Zpoždění z jiných příčin na síti sousedního provozovatele (zpožděný příjezd ze zahraničí): 6,0 % 
6. Vliv mimořádných událostí (např. nehoda na přejezdu, pohyb osob v kolejišti): 3,9 % 
7. Prodloužení plánovaného pobytu, zvýšená frekvence cestujících: 3,4 %
8. Technické závady hnacích vozidel: 3,2 % 
9. Povětrnostní vlivy (spadlé stromy, zaplavené tratě v důsledku bouří): 3,0 % 
10. Sestava vlaku dopravcem (příprava vlaku k odjezdu): 2,8 %