Pro Vladislava Gittlera i Roberta Puddu se v Austrálii jedná o premiéru na nejvýznamnější akci sportovců s intelektovým znevýhodněním. V závodě vypsaném na devatenáct a čtvrt kilometru (sedm kol na malém okruhu na kraji města) statečně bojovali, a v jejich silách byl zisk bronzové medaile. Z pěti zúčastněných dvojic totiž po těžkém pádu jednoho z Australanů musela předčasně vzdát druhá domácí dvojička, a s indickým tandemem ve složení Thirumaran-Yadev by si Češi dokázali poradit.

Štěstěna ale našim reprezentantům nebyla nakloněna. Příznačně to okomentovali trenéři, když na vnitřní komunikační síti pro potřeby Českého týmu po dobu konání Global Games v Brisbane napsali ke dvěma fotografiím (na zemi vyčerpáním ležících a zklamání do sebe vstřebávajících svěřenců plus detailu rozbitého závodního speciálu): „Bojovnost a odhodlání na zlato, štěstí ale na okresní přebor.“ Na Puddu s Gittlerem zůstalo nepopulární čtvrté místo, v podstatě za „dokončení závodu“, který absurdně v jednom jediném kole a v rozmezí pouhých 500 metrů fatálně zničily dva defekty. Jeden klasický u kola, druhý u přehazovačky. A na náhradním (vypůjčeném) bicyklu a s obrovskou časovou ztrátou nešlo už o nic víc než o čest.

O tu přes rozdílné výkony a výsledky úplně nepřišli ani naši tenisté, ačkoliv v deblu se z ostříleného kvarteta mohl radovat z postupu do pavouka play-off jen jeden. Přímo epickou bitvu odehrál ve své základní skupině Jiří Humhal s Michellem Jamesem, kterému podlehl v tiebreaku 6:7 (3:7). A právě prohra s australským tenistou ve zcela vyrovnaném utkání, kde se štěstí (i v charakteristické podobě několika neskutečných „prasátek“ na síti) přiklonilo na stranu soupeře, stála Humhala postup do vyřazovací fáze dvouher. Doplatil totiž na to, že jeho skupina byla jediná pětičlenná (v těch zbývajících se hrálo ve čtyřech lidech), tím pádem nejnáročnější, a Jiří Humhal prohrál, tentokrát už jasně, i s Britem Iannottim (0:6). Vítězství nad Polákem Stusinskim (6:0) bylo pro něj malou náplastí na mnohem větší individuální ambice, s ohledem na jeho stále se zlepšující výkonnost.

Svoji pouť soutěží jednotlivců uzavřeli na betonových kurtech i další dva Češi, Jakub Jerhot (porážky od Australana Grahama i Brita Mellora shodně 0:6, s Faurem z Francie 1:6) a Josef Hus (s Higginsem z Velké Británie i s Francouzem Coulierem 0:6, s domácím Damianem Philipsem 2:6). A tak jediným, kdo udržel šanci na medaili, je historicky nejúspěšnější český sportovec na Global Games, Ondřej Sedliský. K šanci na další cenný kov se ale musí pomyslně prokousat přes čtvrtfinále. I on si ve skupině neodpustil klopýtnutí. Nejdříve na kurtech, rozložených kolem hlavního centrálního kurtu areálu, nesoucího jméno australského daviscupového reprezentanta Patrika Raftera, jasně přehrál Egypťana Ahmeda (6:0.) Nad jeho síly, nebo spíš trpělivost, byl ale neznámý mladík v sestavě Velké Británie, Oliver Beadle (4:6). Nováček s růžolícími tvářemi, vesměs stoický (jen tu a tam sám k sobě po prohraném míčku decentně nahněvaný se slovy „lazy“, napovídající o momentální lenivosti pohybu či úderu) strojově vracel Sedliského tvrdé údery. A ten pak některý míček v nejméně vhodnou chvíli poslal za základní čáru nebo do sítě. Postup do klasického tenisového pavouka však v pondělí stvrdil v utkání s Australanem Hollowayem, se kterým ještě nikdy neprohrál (6:3).

A aby si tenisté příliš neodpočinuli, rozehráli už i čtyřhry. Dvojice Sedliský-Humhal v nich napoprvé přehrála silný britský pár Beadle-Mellor jednoznačně 6:1.

Ještě smutněji, než na kvartetu z celkového počtu dvaceti menších kurtů Raftzerova areálu, vyhrazených pro potřeby intelektově znevýhodněných sportovců, a tím pádem pro Global Games, bylo ve dvouhrách u stolních tenistů, v Chandlevě hale, spadající k dalším sportovním zařízením tzv. Sleeman Sports Complexu. Přitom každý z českého čtyřlístku, napůl složeného z dívek a mužů, mohl s klidem v duši prohlásit, že ze sebe vydal všechno. Soupeře potrápili, opakovaně byli blízko dalším vyhraným setům, a vítězství od proher nedělila žádná výrazná herní propast. V rozhodujících chvílích však sehrály roli zkušenosti protivníků, a opět – štěstí v klíčových momentech, stojící vždy na opačné straně než na té české. Asi nejvíce si to uvědomila Denisa Macurová, když měla (nikoliv na lopatě, ale doslova) na pálce naservírován skalp čtvrté hráčky světového žebříčku, Japonky Furukawuové. Nakonec Macurová prohrála po výsledkově vyrovnaných setech 1:3. A protože s dalšími asijskými soupeřkami dosáhla vítězství 3:0 a prohry 1:3, znamenalo to konec nadějím na účast v play-off.

Do vyřazovacích bojů nepostoupilo ani druhé z českých děvčat, vždy usměvavá, a každý jednotlivý vítězný míček nadšeně prožívající Jana Feixová (Wong 0:3, Sisalema 1:3, Kosacheva 0:3). A ve skupinách se uzavřela pouť soutěží jednotlivců i v případě Ondřeje Vitvara (Zhao 0:3, Piccot 3:0, Tsoi 0:3) a Jana Pokuty (Kim 0:3, Jennah 1:3 a 0:3).

První rozplavby, zatím bez postupu do finále, mají za sebou i oba naši plavci. Vladimír Hlaváč si v sobotu udělal o pět sekund lepší „osobák“ na 200 metrů polohově a v pondělním závodě 50 m prsa obsadil mezi čtyřicítkou zúčastněných velmi solidní 14. místo. Také Adéla Míková si vylepšila osobní rekordy (nejdříve na 100 m znak a v polohovém závodě na 400 metrů dokonce o 9 sekund), jenže nejen přes oba Čechy, ale i přes drtivou většinu plavců z dalších zemí „starého kontinentu“ se ve výsledkové listině převalila těžko udržitelná vlna nesmírně zdatných australských a asijských plavců. A Evropa s nimi zatím ztěžka prohrává. Nic ale není ztraceno, ještě zbývá – v souvislosti s českými plaveckými ambicemi – vždy nadějná padesátka prsa.