Česko stále patří mezi nízkonákladové ekonomiky, kde jsou náklady zaměstnavatelů na hodinu práce pod hranicí 500 korun. Nejnižší zůstávají v Bulharsku (201 Kč/h), naopak nejvyšší jsou v Lucembursku (1 245 Kč/h) a také v Norsku (1 366 Kč/h), které však není členem EU. Na druhou stranu je zjevné, že se rozdíly v čase spíše snižují. V západních státech náklady práce mezi roky 2021 a 2022 převážně klesaly nebo rostly jen do 2 %.

„Česko v roce 2022 předstihlo v úrovni nákladů práce Portugalsko, kde došlo v tomto ohledu ke stagnaci, zatímco u nás se náklady zvýšily meziročně o 5 %,“ komentuje mezinárodní srovnání Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu. Za desetiletí od roku 2012 se nominálně snížily náklady práce jen v Řecku (o plnou desetinu) a v Norsku (o 4 %). Nejvíce za 10 let vzrostly právě ve státech s dosud nejnižšími úrovněmi, jako je Bulharsko (o 136 %) a Rumunsku (o 126 %). V Česku stouply o 60 %.

V rámci krajů České republiky zaujímá na trhu práce specifické postavení Praha. Třebaže je v hlavním městě obecně nejvyšší průměrná mzda, čelí zde zaměstnanci vysokým nákladům na bydlení a dražším službám. „Výrazně vyšší mzdy vydělávají v Praze jen ti, kteří pracují ve vysoce kvalifikovaných nemanuálních profesích, nejlépe manažerských,“ vysvětluje Dalibor Holý, ředitel odboru statistik trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ. „Podíl velmi nízkých mezd do 22 tisíc hrubého je tu navíc takřka stejně velký jako v ostatních krajích, tedy desetinový,“ dodává.

Hlavní město je výlučné také tím, kolik je zde pracovníků z jiných zemí, zejména těch kvalifikovaných. I to ovlivňuje průměrné mzdy. „Nejvíce si u nás vydělávají vedoucí pracovníci a specialisté z cizích zemí. Manažerské platy Rusů, Rumunů či Bulharů jsou až násobně vyšší než je standard, což ukazuje na odliv mozků z východní Evropy západním směrem. Naopak v početně větších skupinách v dělnických profesích berou cizinci spíše nižší mzdy,“ doplňuje Jitka Erhartová z oddělení statistiky práce ČSÚ.