Jako první byl na seznam UNESCO, co se týče tuzemského nehmotného kulturního dědictví, roce 2005 zapsán slovácký tanec verbuňk, naposledy loni vorařství. V Česku se na přípravě podkladů týkajících se zápisu ruční výroby skla kromě Ministerstva kultury podílelo například Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, ale i zástupci jednotlivých sklářských hutí, škol a profesních organizací.

„Sklářství je důležitým odvětvím zejména v Libereckém a Zlínském kraji a také na Vysočině. Je to i téma, za kterým se do Česka cestuje z celého světa a věřím, že díky dnešnímu zápisu na seznam UNESCO bude ještě víc. Sklářům a všem, kteří se na tomto úspěchu podíleli, moc gratuluji,“ říká ředitel České centrály cestovního ruchu – CzechTourism František Reismüller a dodává: „České sklo zajímá nejen turisty z Evropy, kteří mohli třeba Křišťálové údolí vidět v hlavních zprávách francouzské televize TF1, lákavé je i pro hosty z Asie, kteří se k nám od letošního března lépe dopravují díky přímému leteckému spojení Praha – Soul. Podrobnosti o tuzemském sklářství ve všech koutech Česka včetně toho, co nového daný sektor chystá, lze najít také na našem portále Kudy z nudy.“

Technologická jedinečnost českého skla je vidět po celé zemi. V minulosti, konkrétně v roce 2020, ji potvrdil fakt, že se na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO dostala výroba vánočních ozdob z foukaných skleněných perel. Dochovala se ve firmě Rautis v Poniklé v Krkonoších.

Česká sklářská výroba přitom na rozdíl od jiných zemí zahrnuje všechny techniky. Kromě výše zmiňované tradiční výroby vánočních ozdob to je – společně s přípravou a výrobou sklářské suroviny – také foukání, broušení, malování, vinuté perle, výroba trubiček, bižuterních tyčinek a další.

Dosud mělo Česko v UNESCO celkem 32 zápisů. Naposledy uspěl Žatec a krajina žateckého chmele, staly se tak 17. českou hmotnou památkou zapsanou na tomto seznamu a vůbec prvním chmelařským dědictvím s touto světovou značkou.