Ta má mimo jiné pomoci zákonodárcům při přípravách nového zákona o statutu veřejné prospěšnosti v České republice. Zákon, na kterém v současnosti pracuje ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s AVPO a dalšími desítkami organizací, zakotví podmínky, za nichž budou neziskové organizace statut veřejné prospěšnosti získávat. Současně připraví půdu pro případné benefity, které organizacím s tímto statutem připadnou. Tvůrci zákona si od chystaných změn slibují především zvýšení transparentnosti fungování neziskového sektoru.

Studie AVPO vznikla díky podpoře Fondu švýcarsko-české spolupráce.

„Z hlediska vnitřního fungování vykazuje švýcarský neziskový sektor podobné rysy s tím českým, v oblasti legislativy existují poměrně velké rozdíly. Jsou dány zejména tím, že v České republice se neziskový sektor stejně jako v dalších postkomunistických zemích rozvíjí teprve dvacet let. Přesto jsme díky podpoře Fondu švýcarsko-české spolupráce přímo ve Švýcarsku nasbírali zkušenosti s fungováním veřejné prospěšnosti, které ukazují, že řadu věcí můžeme přenést i do českého prostředí,“ uvedl k závěrům studie prezident AVPO Marek Šedivý. Pracovníci AVPO podle něj již předali nejdůležitější poznatky zpracovatelům zákona z ministerstva spravedlnosti, s nimiž na přípravě české legislativy spolupracují.

„Osobně považuji za zásadní, aby chystaný zákon stanovil jasná pravidla pro zveřejňování informací ze strany neziskových organizací, která povedou ke zprůhlednění celého neziskového sektoru. Neziskové organizace by například měly zveřejňovat své dárce nebo uvádět součet tří nejvyšších příjmů v organizaci. Stát by ale měl na oplátku neziskovky, které se podle těchto pravidel budou chovat, ocenit a motivovat je například prostřednictvím daňových výhod,“ uvádí Marek Šedivý a pokračuje: „Právě v této oblasti nám může být Švýcarsko příkladem, protože tamější organizace se statutem veřejné prospěšnosti získávají nárok na osvobození od daně z příjmu, které pro veřejně prospěšné činnosti platí v plném rozsahu. Veřejně prospěšné aktivity jsou navíc zařazeny do snížené sazby DPH.“

Podle něj tak výsledná podoba fungování veřejné prospěšnosti v České republice závisí do značné míry i na ministerstvu financí, které může takové benefity upravit v novele zákona o dani z příjmu. „Právě tato novela by mohla výhodu v podobě stoprocentní slevy na dani z příjmu přinést. Byl by to silný signál, že si stát uvědomuje význam neziskových organizací a nebojí se nastavit pravidla, která jsou výhodná pro všechny transparentní organizace odvádějící veřejně prospěšnou práci, vylučují ale podvodníky, kteří dobré jméno neziskovek poškozují,“ dodává Marek Šedivý.

Na rozdíl od České republiky nejsou ve Švýcarsku za neziskové organizace považovány pouze organizace určitých právních forem, ale neziskový sektor je tu vymezen spíše prostřednictvím cílů a činností. Přes tuto volnost však 97 % neziskových organizací ve Švýcarsku jsou buď spolky (Verein) nebo nadace (Stiftung).

Ve Švýcarsku neexistuje žádný speciální zákon, který by problematiku veřejné prospěšnosti upravoval. Veřejná prospěšnost není ani předmětem občanského práva. Veřejnou prospěšností se zabývají obchodní a daňové zákony. Spadá tedy do oblasti obchodního práva, které je do značné míry v rukou jednotlivých kantonů. Organizace, které vykonávají veřejně prospěšné činnosti, nezískávají status automaticky, ale musí o něj zažádat.

Organizace, kterým byl přiznán status veřejné prospěšnosti, mají ve Švýcarsku nárok na určité výhody zejména v daňové oblasti. Největší význam má osvobození od daně z příjmu, které pro veřejně prospěšné činnosti platí v plném rozsahu. Dále je významnou pomocí zařazení veřejně prospěšných aktivit do snížené sazby DPH. Správa statusu veřejné prospěšnosti (přidělování, odejímání, kontrolní činnost) je ve Švýcarsku svěřena místním finančním úřadům.

Uvedená studie Asociace veřejně prospěšných organizací je k dispozici na webových stránkách www.avpo.cz a je jedním z výstupů projektu „Status veřejné prospěšnosti jako nástroj posilování transparentnosti neziskového sektoru ČR na základě švýcarského know-how“. Přináší stručnou charakteristiku švýcarského modelu a formou odpovědí na celkem 17 otázek se pokouší o zhodnocení švýcarské úpravy a identifikaci jednotlivých prvků, které by byly použitelné i v českém prostředí.