Podílet se na této úpravě by proto měla také vláda, která do zákona může mimo jiné promítnout dosavadní zkušenosti se zpracováním žádostí u covidových programů. Bez spoluúčasti vlády na přípravě zákona by podle rozboru Hospodářské komory hrozilo přijetí právní úpravy, která nebude v praxi funkční.

Podle odškodňovacího zákona předloženého poslanci ve složení Markéta Pekarová, Petr Fiala, Marian Jurečka, Jan Farský a další by stát měl platit podnikatelům plnou výši fixních nákladů, pokud kvůli vládním opatřením museli činnost zcela zastavit. V případě, že by je stát v podnikatelské činnosti jen omezil, stát by vyplácel náhradu poloviny fixních nákladů. Patří k nim nájemné, splátky půjček a leasingů, výdaje na energie, pojištění a na údržbu, servis nebo skladování dlouhodobého majetku, a také jiné nezbytné provozní výdaje.

Tvůrci této právní úpravy se mimo jiné odkazují na krizový zákon, podle kterého je stát povinen nahradit škodu v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a může se jej zprostit jedině tehdy, pokud se prokáže, že si způsobil škodu sám poškozený. A také na zákon o státní pomoci při obnově území po živelní nebo jiné pohromě, který stanovuje pravidla poskytování pomoci až do výše nákladů, jež je nutné vynaložit na obnovu majetku.

Návrh odškodňovacího zákona se ubírá jedním ze směrů, které Hospodářská komora považuje za racionální přístup k univerzální kompenzaci újmy způsobené podnikatelům, totiž ke kompenzovaní nákladů. Návrh si nevšímá variabilních, zejména mzdových nákladů, předvídá tak pokračování programu Antivirus nebo jeho nástupce v podobě tzv. kurzarbeitu. I to se kryje s komorovým pohledem, předpokládajícím existenci zvláštní pomoci podnikatelům ve mzdové oblasti.

Hospodářská komora a zastřešených 127 podnikatelských svazů, unií, asociací a řemeslných cechů jsou připraveni poslancům i vládě nabídnout součinnost na úpravě odškodňovacího zákona tak, aby byl efektivní a funkční v praxi.

Návrh by podle Hospodářské komory měl být také upřesněn. Například by měl explicitně stanovit, že se pomoc bude vztahovat i na odpisy. A to právě proto, aby se zohlednila jejich univerzalita a význam v porovnání s některými jinými výslovně uvedenými nákladovými položkami. Výše pomoci by se u nich měla kvůli větší objektivizaci počítat z tabulkových daňových odpisů, nikoliv z účetních odpisů.

Předkladatelé také nepředpokládají souběh s dalšími dotačními programy. To však absolutně vyloučit či zakázat z různých důvodů nelze. Podle Hospodářské komory by proto jejich existenci měl zákon předvídat. Např. je třeba potvrdit možný souběh s kompenzačním bonusem, zatímco u případných jiných programů kompenzujících fixní náklady lze stanovit pravidlo, že se tyto ostatní programy započítávají na poskytovanou univerzální státní pomoc. Tedy buď bude možné dorovnat souběžně čerpané jiné kompenzace do výše zákonné státní pomoci (je-li spočítaná pomoc vyšší), anebo žádnou státní pomoc již neposkytovat (vede-li výpočet k částce nižší).

Dílčím problémem může být i poslanci navržená bezprostřední účinnost zákona. Podle doporučení odborníků Hospodářské komory bude třeba zejména kvůli kompenzaci odpisů nastavit účinnost od prvního dne měsíce.