Tato novelizace však postihuje případy, které nastaly od jejího přijetí do budoucna, a nevztahuje se na případy z předchozího období, kdy byla právní úprava této problematiky velmi nejasná, a její posouzení v případě sporných situací tak není nijak dořešena a bude i do budoucna záviset především na její interpretaci příslušnými orgány či soudem. V praxi se tak doporučuje dříve uzavřené smluvní vztahy na základě této novely nově revidovat.

Podle § 66d odst. 1 obchodního zákoníku může být zaměstnanec společnosti současně statutárním orgánem této společnosti nebo jeho členem. Souběh funkcí upravený na základě tohoto ustanovení zákoníku má však několik praktických důsledků.

V tomto případě totiž lze všechny úkony generálního ředitele považovat i za úkony statutárního orgánu. To může mít dopad nejen na závaznost provedených úkonů, ale také na odpovědnost samotného generálního ředitele, neboť při pověření obchodním vedením musí statutární orgán postupovat s péčí řádného hospodáře, a to i při volbě osoby vhodné k pověření vedením společnosti. Statutární orgán by pak měl výsledky obchodního vedení také kontrolovat. Dotčené funkce jsou v tomto případě ve skutečnosti vykonávány jednou osobou a daná osoba tak za závazky z výkonu funkce generálního ředitele ručí přímo i jako statutární orgán či jeho člen, což by v případě, že by tato osoba byla pouze na pozici generálního ředitele, neplatilo, neboť by obecně ručila pouze podle ustanovení zákoníku práce.

Toto potvrzuje i § 66 odst. 2 obchodního zákoníku, podle kterého při pověření obchodním vedením zůstává nedotčena odpovědnost osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, za porušení povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře.

Další faktický dopad pak představuje skutečnost daná v § 66 odst. 3 obchodního zákoníku, podle kterého jsou-li činnosti spadající pod obchodní vedení vykonávány v pracovněprávním vztahu zaměstnancem společnosti, který je současně statutárním orgánem této společnosti nebo jeho členem, sjednává nebo určuje mzdu či odměnu z dohody ten orgán společnosti, do jehož působnosti náleží rozhodovat o odměňování statutárního orgánu nebo jeho členů.

Všechny příjmy i další odměny (například i bonusy za užití auta či telefonu) osoby, která je v souběhu funkcí, tedy musí v praxi sjednat nebo určit nejvyšší orgán společnosti. V nejčastějším případě tedy tyto odměny bude určovat valná hromada společnosti, a musí být uvedeny jejím v zápisu.

Pokud by tomu tak nebylo, mohly by tento nesprávný postup žalovat oprávněné subjekty jako neoprávněný příjem od společnosti. Tuto žalobu bude navíc od roku 2014 moci podat kdokoli, kdo bude dotčen postupem při hospodaření. V případě insolvence by to byli všichni věřitelé, ale i při běžném provozu by to mohla být například i banka poskytující významný úvěr.

Negativním aspektem této problematiky je také skutečnost, že zápis z valné hromady společnosti musí být uložen ve veřejně dostupné sbírce listin a teoreticky může kdokoliv požadovat informace o příjmech osoby vykonávající souběh funkce generálního ředitele či jiného pracovněprávního vztahu a funkce statutárního orgánu této společnosti nebo jejího člena. V praxi tedy dochází k tomu, že při souběhu funkcí by měly být veškeré příjmy i další odměny a benefity dotčené osoby veřejnou informací.

Z hlediska pojistného na zdravotní a sociální pojištění došlo ke sjednocení okruhu plátců a ve vztahu k souběhu funkcí pak v tomto není rozdíl. Stejná situace je i pro odvod daně z příjmu.

Vypracoval odbor legislativy, informací a poradenství Hospodářské komory České republiky